VAŠE OTÁZKY & ODPOVĚDI
Jak překonat strach ze selhání a z toho, že zklamu?
Lhala bych, kdybych řekla, že už se nebojím, a že nebývám zklamaná.
Ale i tak už mě to všechno tolik neovládá, jako dřív, protože vím, jak s tím pracovat.
Uvědom si, že strach je jen iluze.
Selhání neexistuje.
A nezklameš, když nebudeš nic očekávat.
Bojíš se a vytváříš si ty nejhorší scénáře ještě dříve, než vůbec nastanou, protože nevěříš v sebe ani ve své sny.
Nechceš být zklamaná a tak se raději spokojíš s tím, jak to je.
Nikdy nemůžeš selhat! Protože každým pokusem získáváš nové a nové zkušenosti, které Tě posouvají dál a vlastně blíž - k sobě i Tvému snu.
Nic neočekávej. Prostě si přej, dělej pro to to nejlepší, co umíš a díky tomu získáš ty zmiňované zkušenosti, které Tě postupně dovedou k tomu, co chceš.
A jak získávat ty zkušenosti? Tak, že přijímáš nebo odmítáš ty příležitosti, které Ti život nabízí. Cestu si volíš Ty podle svých aktuálních možností.
Je jen na Tobě čemu řekneš ANO a čemu NE a nic není špatně.
Jak to, že se mi mé sny neplní?
A víš opravdu, že to chceš? Je to něco po čem toužíš Ty? Nebo je to převzaté přání od rodiny, přátel,… ?
Možná chceš úplně něco jiného, jen k sobě nejsi dost upřímná.
Kdybys to přeci ze srdce chtěla, nemusíš se nutit, nebo se přemlouvat pro to něco udělat.
I sny mají občas své oběti, ale nemají být utrpením. Proto si dobře rozmysli, co je vlastně přáním Tvým.
Když jsem byla mladší, přála jsem si být modelkou. Ale nevěřila jsem si a nechala se odradit pár neúspěchy
a tak jsem to nechtěla dost na to, abych zapracovala na sebedůvěře, péči o sebe,…
Proto jsem pak dala prioritu a pozornost jiným snům, které se uskutečnily.
Nebyly totiž založené na mých slabinách - vzhled, tělo, nedostatek sebevědomí.
Byly založené na mých silných stránkách - kreativita, počítačové programy, psaní. A tak jsem napsala knihu, u které jsem si dříve také myslela, že je jako můj toužený sen pro mě nedosažitelná.
Vidíš? A teď už píši knihu druhou. :)
Jak se naučit ukončovat věci, vztahy, projekty, životní záležitosti?
K tomu byla cesta dlouhá a trvala mi spousty let. To ale protože jsem nevěděla, že to vždy nemusí bolet.
Kladla jsem odpor a trápení vytvářela sama svými strachy a nerozhodností. O to to bylo "bolestivější."
Je důležité si uvědomit, že nemůžeš začít naplno něco nového s čistým štítem, dokud nepustíš to staré. A ne, nebude to ze dne na den.
Každé ukončování chce svůj čas a prostor, ve kterém je potřeba stihnout se srovnat s tím, co jsi prožila. Je potřeba na sebe nespěchat, ale udělat to rozhodnutí a uzavřít ty dveře. Pokud je totiž nebudeš chtít zavřít, pořád se Tvá pozornost bude ubírat k nim. A dění za nimi Tě bude k sobě stále volat a stahovat zpět.
Ale stejně tak Tě budou lákat příležitosti za těmi novými dveřmi, které se možná snažíš otevřít, ale vždy cukneš zpět. Tam, kde už to znáš, tam kde už Tě nic nepřekvapí. Jsi rozpolcená, nerozhodná. Bojíš se, že to bude horší. Bát se je v pořádku.
Ale je potřeba ten strach překonávat, abys mohla udělat změnu.
A pokud Ti “tady” není dobře, tak to vždy už může být jen lepší. U mě to tak bylo pokaždé.
I když jsem končila projekt s Duhou (mou první knihou).
Ztratila jsem partnera (rozchod/ smrt). Jak milovat znovu a zamiluji se vůbec?
Pokaždé když jsem se s partnerem rozešla, bála jsem se, že se znovu nikdy nezamiluji.
Když jsem se zamilovala do někoho, kdo mi lásku neopětoval, bála jsem se, že už se nikdy znovu nezamiluji.
Když mi jednou dokonce partner umřel, bála jsem se, že se znovu nikdy nezamiluji.
Do každého vztahu jsem šla s nastavením “tohle je on - ten poslední”.
Jakým zklamáním pro mě bylo, když jsem zase “skončila” sama, protože jsem očekávala, že to je “on”.
Jak říkám, žádné očekávání = žádné zklamání.
A jo. Zamilovala jsem se. Pokaždé znovu. A tentokrát poprvé v mém životě jinak, než kdy dříve.
Každý muž je jiný. Každý muž je takový, jaká jsi Ty. Pokud máš pocit, že potkáváš stále stejné muže, tak je to tím, že ses z předchozích vztahů o sobě nic nenaučila, nic jsi nepochopila a tak se Tě snaží "přinutit" to změnit.
Zamiluješ se, když se zamiluješ sama do sebe. Kdyby ses měla ráda, ptát se na něco takového Tě ani nenapadne. Sebeláska je celoživotní cesta.
Já zjistila, že jsem nikdy žádného partnera opravdu nemilovala. Nikdy jsem totiž nemilovala sama sebe. Byla to spíše forma závislosti. Zavděčování se. Role obětí. Majetnictví ze strachu, že toho dotyčného ztratím. Až po několika vztazích a terapiích jsem začala chápat sama sebe a k nynějšímu partnerovi cítím to, co dříve k nikomu. Ale taky to neznamená, že už spolu zůstaneme do smrti. Záleží totiž na nás obou, jestli se každý den znova a znova budeme rozhodovat spolu být nebo ne. Děkuji mu za to, co mezi námi je, i přes všechny ty rozepře, které mezi sebou řešíme.
Jak potkat konečně toho správného partnera? Hledat nebo přijde sám?
Je dobré zůstat v kontaktu s bývalými partnery?
Cítím se sama, jak to překonat?
Jak zhubnout?
Jak překonat strach z řízení?
Jak přivést do života více hojnosti?
Jak se dostat z negativismu a špatné nálady?
Mám trápení a nevím, jak se ho zbavit?
Nikdo mi nerozumí. Jsem na to sama. Proč já?
Je toho na mě moc, už nemůžu. Jak to zvládnout? Co mám dělat?
Jak začít žít život snů?
Více jednoduchých odpovědí inspirovaných Vašimi otázkami zase příště....
...a praxe z mého života v knize a příběhu k a p e s n á ř .