Chateau Mcely - 1. DEN

30. 1. zveřejňuji na internetu soutěžní koláž, kterou jsme nafotili s Marim, a díky které můžeme vyhrát jeden z 30 víkendových pobytů s Amazing Places. Ačkoliv se to nezdá, strávila jsem nad tvorbou dohromady cca 5 hodin. Na druhou stranu i při focení jsme si užili spolu spoustu srandy a stálo to za to, ať už vyhrajeme nebo ne.

Věříme a ve dnech vyhlášení nám opravdu přichází zpráva od firmy Modré z nebe s gratulací k výhře. Jsme šťastní a vděční! Ptají se nás, zda chceme pobyt na Moravě, nebo i někde dál. Má odpověď?
,,Moc rádi se necháme překvapit "kamkoliv" a už teď se nemůžeme dočkat!"
Když nám přichází reakce s názvem: Chateau Mcely, tehdy jsme ještě neměli ani tušení, do čeho jdeme....

1. DEN - 15. 2. 2019
Chateau Mcely aneb NA CHVÍLI DO POHÁDKY 
.
Vyjíždíme z Brna do vesnice Mcely, cestou se zastavujeme v McDrivu a vychutnáváme si fastfood meny. Poté pkračujeme dál.
Cesta dost rychle ubíhá, povídáme si, posloucháme písničky, ani se nenadějeme a stojíme před branou Zámku Mcely. Oba zíráme s vykulenýma očima a Mari dodává:
,,Tak tady asi na snídani v teplákách nepůjdu...”
S naprostým údivem a obdivem, vjíždíme do dvora zámeckého areálu. Blížíme se k parkovišti.
Mari: ,,Ty kokos, Mercedééés.... a já ho přerušuji slovy: ,,No vidíš a my tady s tou Tvou šunkou, haha!” (To je samozřejmě vtip, vždycky říkám, že auta jsou krabice na 4 kolech a hlavní je, že Tě dovezou z bodu A do bodu B. Nehledě na značku.) Parkujeme. Nádech, výdech... ,,Co budeme dělat?!!” ptám se.
,,No jdeme tam” odvětí Mari.
,,Dobrý den, co pro Vás mohu udělat?” ptá se slečna na recepci.
,,Dobrý den, my tu máme v rámci výhry v soutěži rezervaci na jméno Dočkalová.” odpovídám nesměle a čekám, jestli nás vyhostí pryč, nebo příjmou. Tohle je totiž jako sen, takže bych se nedivila, kdyby se nám o tomhle pobytu jen “něco” zdálo a my se probudili s rukou v nočníku.
.
Slečna nám dává na tácku dva ručníčky se slovy: “tady máte po dlouhé cestě”. V první chvíli sahám po celém tácu, přemýšlíme oba co s tím a pak příchází ,,aha moment”! Bereme tedy každý jeden vlhký srolovaný ručník a utíráme si ruce. Dostáváme i bylinkový čaj na uvítanou. Milé.
,,Poprosím klíče od auta, abychom Vám mohli donést zavazadla.” říká slečna s úsměvem. My vyděšeně předáváme panu...sakra, jak se říká pánovi, který parkuje auta, vynáší nám zavazadla atd...? No to je jedno, víš jistě koho myslím. A proč “vyděšeně”, ptáš se? Protože máme v autě místo elegantních kufrů - Nike a Reebok kabelu, ano to není tak hrozné. Ale ta papírová taška z lídlu a plátěná ikea kabela, to už je lehce zahanbující. Ještě ty kelímky od mekáče v držákách na pití, ach jo. Nooo, tak to jsme nevychytali.
.
Registrujeme se tedy do hotelu a následně s námi slečna prochází celý zámek Mcely. Ukazuje nám, kde budeme večeřet, snídat, kde se můžeme procházet po zámecké zahradě a doporučuje nám věžičku na střeše zámku, kam se zajít podívat na krásný výhled. Ve 3. Patře je prezidentské apartmá pojmenované Agape - což je prý název pro tu nejvyšší formu lásky. Tohle apartmá (bohužel) není naše, haha. Dříve tam žili majitelé sídla, nyní se pronajímá. Ve druhém patře jsou pokoje pojmenované po měsících v roce. Ha super by bylo mít APRIL, protože jsme s Marim oba dubňáci. Ale tady také nejsme. Náš pokoj je hned v prvním patře, kde jsou pokoje pojmenované po názvech SVĚTA. Náš se jmenuje Equator neboli Rovník. To se mi líbí, tam je teplo!
Vcházíme dovnitř a v úžasu s otevřenou pusou jen děkujeme a přikyvujeme na vše, co nám slečna povídá.
,,Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí říct nebo zavolat na recepci. Užívejte si pobyt.”

Wow! Čteme si informace na uvítánou, zkoumáme celý nádherný pokoj a absolutně nechápeme, co tu děláme.
V tom přichází “ten” pán s našimi zahambujícími zavazadly. Děkujeme mu a on vesměs ihned s úsměvem odchází. Očividně pochopil, že jsme opravdu z trochu jiného světa (možná i proto to patro), takže ani nečekal na tuzér, jak to vždy bývá v televizi. No alespoň jsme mu nedali do ruky žvýkačku jako tomu bylo ve filmu “Sám doma”.
.
Následující 2 hodiny nevycházíme z pokoje. Ne, že bychom nechtěli, ale jsme v rozpacích, že jsme to trošku neodhadli s kuframa natož s oblečením a navíc jsme si nenaštudovali ani základy bontonu. No nic. IMPROVIZACE - tohle slovo se nyní stává náší mantrou.
Na insta-stories mi reagují moji úžasňáci. Jednou z nich je slečna, která prý na zámku už 6 let pracuje, ale zrovna tento víkend tu není. No a to je sakra škoda, protože bychom se necítili alespoň tak "cizí". Každopádně i přesto nám dává cenné rady a jednou z nich jsou i slova: ,,Zkuste se co nejdříve zbavit toho studu a užíjte si to na maximum, opravdu to stojí za to!"
A má pravdu. Jak vždy říkám - ono je snadné to vyslovit, horší je, se tím začít řídit, ale zkusíme to.
.
Na 17. hodinu jsme zváni na degustaci šampaňského. Dáváme si na posilněnou cereální domácí tyčinky, které tu máme k uvítání. Míříme do Pátia - což je prosklená zahrádka s barem a příjemnou atmosférou. Zde nás usazují mezi první stoly, ať máme prý šampaňské co nejblíže. (Zrovna já to nevyžaduji, když nepiju, ale pro mě za mě.)

Usměvavý pán nám povídá o tom jak vzniká šampaňské, které popíjíme spolu s výbornou minerální vodou. Tu rozhodně nenajdeme v supermarketu. Degustujeme 2 druhy šampaňského (první bylo růžové a druhé bílé, víc fakt nevím!)
Dost se divím, že mi to docela šmakuje a to jsem takový nepič!
.
Po dvou hodinách příjemného posezení a zpestření večera se ubíráme do pokoje. Začíná doba večeře, ale my si nejdříve chceme konečně trošku projít okolí venku a taky omrknout tu vežičku nahoře v zámku. Noční výhled je nádherný. A poprvé místo, kde se necítím “v křeči”…asi mi bude chvíli trvat, než se adaptuji, vlastně my oba. Ačkoliv jsou tu totiž všichni neskutečně milí a příjemní, já mám prostě pocit, že jsme se tu octli opravdu “náhodou”. A to říkám já. Já, ta, která tvrdím, že náhody neexistují.
.
Procházíme se zámeckou zahradou a je mi pěkná zima. Začínám být docela protivná. Těžko říct, jestli je to z té zimy, hladu nebo snad mého vnitřního pocitu “méněcennosti”? Vždyť k těmto pocitům mi tu nikdo nedává důvod. Je to ve mně. Vracíme se tedy na pokoj a chystáme se na večeři. Já mám šaty, Mari rifle a tričko - ale co, vždyť tím člověk nemůže nic zkazit. Lepší než ty tepláky, no ne?
.
Na recepci se ptáme paní, kam si můžeme sednout. Ta nám volá pana číšníka. Jak už to u mě bývá zvykem s tou upřímností, na rovinu ze sebe vyklápím něco jako: ,,Víte, my na tohle vůbec nejsme zvyklí, tohle je naše první zkušenost a nevíme, co dělat. Ještě, že jste tu všichni tak milí.” a jen se u toho trapně a zostuzeně usmívám. :X Bože, Símo. No comment.
.
Vybíráme si stůl v Pátiu, což je místečko, kde se před pár hodinami konala degustace. Moc se nám tu líbí, jen je mi teda pěkná zima na nohy, protože nemám ani silonky. Snad to nějak přežiju. Mimochodem Mari dodává: ,,A prosím Tě nefoť, tady se to asi úplně nehodí, haha.” Dávám mu za pravdu, ale přesto bych si ráda ty gurmánské laskominy cvakla.
Čas letí jako blázen, ani se to nezdá, ale 2 hodiny utekly jako nic a my už čekáme po 4 chodech na dezert. Měli jsme Valentýnské menu a jediné, co jsem si vyfotila je právě ten dezert. Když jsme totiž chvíli předtím spatřila paní, které tam cvaká blesk na mobilu o 106, tak jsem si říkal, že můžu taky! Ha!
Jídlo i obsluha - jedním slova - úžasný! Ačkoliv to bylo meny hlavně s mořskými plody, tak bylo velmi zajímavé vyzkoušet nové chutě. Tedy až na ústřice. Na ty jsem jen koukala a omluvila se, že nechci urazit, ale že to nezvládnu. Pan číšník to s naprostým klidem přijal…uff.
.
No nic večeře je u konce a my utíkáme do našeho pokoje. Zde už na nás čeká “královské” lože. Haha.
Babička mi píše: ,,Užíjte si to a ne, že se vrátíte 3! Babka”
:D :D :D
Já: ,,Babi, tady na zámku je sex až po svatbě přeci! Neboooj a děkujeme!” :D <3
Dáváme sprchu a uleháme k filmu.
.........*CENZURA*................
,,Dobrou noc má princezno.”
,,Dobrou noc můj princi.”