3.DEN - 17. 2. 2019
Ráno se budím. Převaluji se v pohodlné posteli a uvědomuji si, že pohádka brzy končí. Už jen 4 hodiny a čeká nás check-out nebo-li návrat do reality. No nic jdu ještě na chvíli snít..zzzZZ.
V 9 vstáváme na snídani. Už na ni máme jen hodinu.
Scházíme schody (,opět jdu v teplákách, dlabu na to).
Losos nelosos, dneska potřebuji cukr! Takže si dávám croissant, 2x cheesecake neboli “čížský dort” a k tomu sklenici mléka. Omňomňom. Mari si zatím vychutnává mícháná vajíčka se zmiňovaným uzeným lososem a suproidní houstičkou.
Bříška jsou plná.
Mari: ,,Tak co půjdeme?”
Já: ,,No měli bychom jít,...ale když mě se odtud ještě nechce.”
Mari: ,,To mě taky ne. Pojď...”
Poslední snídaně dovršena a jdeme balit. Máme takové úvahy o tom, že kdybychom se zamkli v pokoji a střídali se v hlídkách během dne i noci a drželi dveře, tak by nás možná nedostali... Ale když nám dochází, že zrovna my dva nevydržíme moc dlouho bez jídla, tak se naše úvahy okamžitě vytrácí a začínáme se smiřivat s nevyhnutelně blížícím se odjezdem.
Ačkoliv jsme si na tento “luxus” zprvu nemohli zvyknout, tak nám ta adaptace vlastně netrvala příliš dlouho - ani ne 24 hodin. Jak se říká...Na to příjemné se vždy rychle a snadno zvyká.
No nic pobíráme naše Lidl a Ikea tašky, naposledy mazlíme královské lóže a opouštíme ho s papírem a nápisem: ,,Děkujeme”
Na recepci vyřizujeme formalitky, doplatky a loučíme se s vděčností za úžasnou péči od každého pracujícího jedince v tomto snovém hotelu. Dostáváme na cestu tu mňamózní housku, která bývá na snídani a odcházíme. Ačkoliv neradi, ale nedá se svítit.
Na parkovišti si hladím koně, které zrovna připravují a strojí na projížďku kočárem. Nádherná stvoření. Mari nakládá naše emm “zavazadla”, usedáme do auta a míříme k bráně zámeckého dvora.
,,Pápá zámečku!”
Jeden z nejlepších zážitků v našem životě, který si taky do konce svého života budeme pamatovat. No a když ne, tak si ho na stará kolena připomeneme tímto počtením.
A teď zpět do reality. Jedeme domů.
To je konec pohádky? A kde je to “žili šťastně a do smrti”? Abychom žili šťastně až do smrti, tak bychom přeci museli zůstat na zámku, ne?
Ale kdeže. My jsme šťastní. A šťastní budeme i bez zámku. Ovšem jedno přísloví musím vyvrátit. ,,ŠTĚSTÍ si za peníze nekoupíš.” - úplně na 100% nesouhlasím. Je jasné, že štěstí musíme najít především každý sám v sobě, ale…. Peníze jsou prostředek, který nám může pomoci, cítit se spokojenější. Nemyslím tím, že si koupíme drahé věci - auta, oblečení a budeme happy, jak dva grepy. To sice budeme, ale jen na chvíli - tyhle věci jsou totiž pomíjivé.
To, co chci říct, je, že díky penězům jsme svobodnější. Nemusíme řešit, jestli zaplatíme nájem, nemusíme přemýšlet nad tím, jestli svému dítěti dopřejeme sladkost pro radost, když zrovna nakupujeme jídlo, které je třeba k tomu, abychom (pře)žili.
Co si budem…slova: “ZDRAVÍ si za peníze nekoupíš” jsou to samé. Kupujeme si léky, bylinky, abychom se “uzdravili” a ne všichni na to máme peníze. Stejně jako na vysoce nákladné léčby vážnějších onemocnění, (které nám né vždy pojišťovna proplatí), se také pak dělají sbírky. Lidem, kteří mají omezenou funkci pohybového aparátu,
- jim pomůže koupě drahého vozíčku. Dá se tomu říkat štěstí? Je to takové štěstí v neštěstí, přesto jim to výrazně ulehčí život. Ale (bohužel) není to zadarmo.
“Lásku si za peníze nekoupíš.” LÁSKU opravdu ne. Ale zvíře, které nám tu lásku dá za to, že jsme se ho ujali, ano.
.
Od mala (většina z nás) posloucháme - ,,Nemáme na to dost peněz. Víš, teď musíme šetřit. Je to moc drahé.” Ještě do nedávna jsem to měla tak, že jsem prostě peníze neměla ráda. Zakódovala jsem si totiž, že je peněz málo a že jsou špatné, protože “kazí” charakter.
Ale to je lež. Peněz je všude dostatek a jsou to naši “kamarádi”, které si jen nechceme, nebo neumíme pustit k sobě. A charakter? Ten nám nezkazí peníze, ten už nejspíše někde hluboko zkažený byl, jen to nebylo vidět.
.
Nemám na účtě milóny, nemám auto a ještě stále bydlím u rodičů. Ale to, co nyní mám je přepnutý spínač v mé mysli s názvem “PENÍZE” - z nepřátel —> na PŘÁTELÉ. Často mám v hlavě přepnuté něco špatně, jsem tak trochu blázen (haha), ale hlavní je postupně to zjišťovat a pracovat na tom.
.
Prostě a jednoduše… PENÍZE JSOU PROSTŘEDKEM KE SVOBODĚ.
Už jen, když si budeme opakovat tuhle nebo podobnou mantru:
,,Peníze jsou moji kamarádi a mám jich dostatek, DĚKUJI.”
….nám změní pocity vůči nim a to, jak o nich přemýšlíme. Nezapomeňme, že to jak se cítíme, to jak přemýšlím - to přitahujeme.
K O N E C
________________________________________________________________________________________________________________________
Děkujeme "Modré z nebe" za úžasnou výhru v soutěži, za úžasnou zkušenost, kterou jsme tím získali.
Poděkování patří i projektu "Amazing Places", kteří do soutěže poskytli pobyty - a jedním z nich byl právě zmíněný Chateau Mcely, kde se o nás opravdu královsky postarali a my si odpočinuly tak jako asi nikdy. Pohádkové místo do slova a do písmene!
Jak už jsem řekla, jeden z nejlepších zážitků, našich životů... D Ě K U J E M E !