Tenhle článek vznikl na popud Vás úžasňáků! Už dloooouho jsem se k tomu chystala a furt jsem to odkládala. Posledním "nakopnutím" byla má kamarádka, která se chce cítit dobře a zaměřit se více na sebe. Je ten typ člověka, který dělá všechno pro druhé a na sebe zapomíná... Každý z nás si zasloužíme trochu té pozornosti a péče! A vlastně, je to jakási naše povinnost, tohle si pravidelně dopřávat... Tak pojďme na to!
Dopředu chci upozornit, že nejsem žádná trenérka, žádná výživová poradkyně, ani nikdo, kdo by měl někomu radit. Snažím se jen o to, cítit se dobře duchem i tělem. A tohle všechno, je to, co pomáhalo a pomáhá, nebo motivuje mě osobně. Každý jsme jiný a každý si potřebujeme najít to “svoje”…, ale pokusím se alespoň trošku přiblížit a seskupit “základy”, které samozřejmě najdeme i všude možně na internetu. + mou teorii, která se Ti buď zalíbí a nebo ne.
Mnoho z nás neví, jak začít.
Tápu ve své paměti a snažím se vzpomenout na své začátky…. Kdybych tenkrát “věděla”… Možná by mi to nalezení určitého balancu netrvalo tak dlouho. Nejvtipnější na tom je, že v tom opravdu není žádná věda. Já v tom od roku 2012 hledám různé složitosti a přitom se mi nejvíce osvědčil způsob “fungování” jako když jsem byla to malé, kalorickými tabulkami nepolíbené, (hubené!) DÍTĚ = nic jsem neřešila, nic!
Jen jsem sledovala to, jak se cítím - bez tabulek, bez měření tepu a spálených kalorií.
(A to dělám i teď - poslední fotka 2019. Nádech výdech. Všechno je to i o úhlu pohledu. O póze-nepóze. O zatnutí nebo uvolnění. Ať tak nebo jinak...cítím se skvěle. Nejsem otrokem jídla. Jsem pevnější, protože se hýbu tak, jak mě to baví. Ale o tom více, až ve spodní části článku.)
_______________________________________________________________________________________________________________________
Na začátek dáme klasickou teorii a zasvěcení do hlubšího “řešení” jídla a analýzy našeho těla.
A pak se podíváme na mou teorii - BUĎME JAKO DĚTI!
1) KALORICKÉ TABULKY + denní kalorický příjem + počítání makroživin
První věc, která mi začala pomáhat v “hlídání” jídla, byly Kalorické tabulky - aplikace, kterou si můžeme během chvilky stáhnout do mobilu. Anglická verze, která je na podobné bázi - MyFitnessPal. Sám zkus, která Ti bude vyhovovat úžasňáku.
Tohle jsou aplikace, do kterých si můžeme zapisovat veškeré jídlo, které během dne sníme - získáme tak přehled o tom, jak na tom jsme s celkovou přijatou energií - KALORIEMI a s jednotlivými makroživinami = BÍLKOVINY, SACHARIDY, TUKY, VLÁKNINA.
První, co musíme zjistit je - kolik toho vlastně “můžeme” sníst.
Uděláme si výpočet bazálního metabolismu nebo-li BMR - to je energie, kterou spálíme i kdybychom leželi celý den na guči. Je to energie, kterou potřebuje naše tělo pro to, aby vůbec mohlo fungovat.
Jsou na to vzorce, ale já mám raději KALKULAČKU (klikni).
▪ Ženy – BMR = 655,0935 + (9,6 x kg) + (1,85 x cm) – (4,7 x roky)
▪ Muži – BMR = 66 + (13,7 x kg) + (5 x cm) – (6,8 x roky)
Zadáme, jestli jsme muž, nebo žena. Svou výšku, váhu a věk. Mě to jako 23-leté ženě, která měří
170 cm a váží 63 kg spočítalo = BMR = 1464 kcal (6132kJ - jiná jednotka)
To znamená, že v jídle musím každý den příjmout 1464 kalorií, i kdybych jen ležela na gauči a nic nedělala, proto, aby mé tělo mohlo fungovat a žít.
(Pod bazální metabolismus nechodíme!)
Teď si spočítáme náš denní příjem na základě denní aktivity. Podle toho, jestli máme aktivní nebo sedavé zaměstnání. Jestli cvičíme, necvičíme, nebo jestli jsme dokonce vrcholovými sportovci.
Vezmeme naši hodnotu BMR a vynásobíme číslovkou, která je na konci naší “kategorie” = 1464 x 1.55 (zvolila jsem fyzicky náročnější, protože ačkoliv mám sedavou práci, tak většinou víc, jak 5x týdně cvičím. (Vyber podle sebe, co na Tebe nejvíce sedí.)
▪ Fyzicky nenáročný (minimální nebo žádné cvičení, sedavá práce) – BMR x 1.2
▪ Fyzicky málo náročný (málo cvičení – 1-3krát / týden, fyzická práce – např. prodavač, holič) – BMR x 1.375
▪ Fyzicky náročnější (mírné cvičení – 3-5krát / týden, fyzicky náročnější práce – např. pekař, uklízečka) – BMR x 1.55
▪ Fyzicky náročný (těžký trénink – 6-7krát / týden, fyzicky náročnější práce – např. tanečník, stavař) – BMR x 1.725
▪ Fyzicky velmi náročný (výkonnostní sportovec) – BMR x 1.9
Za sebe tedy volím zlatý střed 1464 x 1.55 a vyšlo mi číslo = 2269 kcal = tohle můžu sníst v jídle se svým týdenním režimem pohybu a váha se mi nehne ani nahoru ani dolů. Zůstane taková, jaká je.
Pokud chceme přibrat, jídlo navýšíme NAD tuto hodnotu. A pokud chceme zhubnout, snížíme kalorie o 300-500 kcal. V pořádku je hubnout 0,5-1 kg za týden. Je to totiž kalorický "deficit", který jsme schopni vydržet dlouhou dobu, bez hladovění. A zároveň ZDRAVĚ snižujeme podíl tuku v těle.
To znamená, že pokud bych chtěla hubnout při mém režimu, snížím kalorický příjem ze 2269 kcal a zaokrouhlím ho třeba na 1900 kcal za DEN.
1900 kcal můžu sníst, k tomu budu sportovat tak, jak jsem zvyklá a vuala, budu hubnout a zpevňovat své tělo. :)
Poznámka při psaní:
(Vydrž chvilku, jen si dám svačinku - 1 bezlepkový muffin s borůvkami a hrníčkem mléka….. Mňam mňam. Nesmíme zapomínat na palivo pro tělo!)
Teď si to rozdělíme na jednotlivé makroživiny, abychom si to mohli zadat do kalorických tabulek.
Náš denní příjem by měly z 20-30% tvořit bílkoviny, zbylá procenta % rozdělíme na sacharidy a tuky podle toho, co preferujeme více.
(Pokud máme raději sacharidy = pečivo, přílohy - rýži, brambory, kuskus a jiné, tak si dáme 40% sacharidů a 30% tuků z denního příjmu.)
(Pokud preferujeme tuky = mléčné výrobky, sýry, ořechy, avokáda,…., tak dáme tuky 40% a sacharidy 30%.)
Denní příjem by měl být složený přibližně takhle:
▪ 20–30 % bílkovin (většinou se pohybujeme okolo množství 80-100g denní příjmu)
▪ 45–50 % sacharidů (omezit cukry a zaměřit se na kvalitnější polysacharidy)
▪ 30–35 % tuků (neměly bychom klesnout pod 50g !!)
Podíl jednotlivých makroživin bychom si každý měl upravit postupně podle svého pocitu.
▪ 1 g bílkovin = 4 kcal ( pro budování svalové hmoty)
▪ 1 g sacharidů = 4 kcal ( pro přísun energie)
▪ 1 g tuků = 9 kcal (větší hodnota na gram = to znamená, že tuků potřebujeme méně a i tak nás zasytí na delší dobu, rozhodně se ZDRAVÝCH tuků nebojme, pro naše tělo jsou žádoucí.)
(Bílkoviny se většinou udávají = 1-1,5g na 1 kg tělesné váhy. Počet se odvíjí od fyzické námahy. Když cvičíme, potřebujeme bílkovin více, než když nejsme fyzicky aktivní. Neměly bychom však překračovat množství 2g na 1kg tělesné hmotnosti - trpěly by játra a ledviny.)
K výpočtu jednotlivých makroživin budeme potřebovat číslo našeho denního kalorického příjmu, který jsme počítali o pár řádků výše.
Což je číslo 1900 kcal.
Výpočet jednoho procenta z doporučeného příjmu: 1900 kcal / 100% = 19
Výpočet doporučeného denního příjmu bílkovin: 19 X 20% = 380 kcal; 380 / 4 = 95 gramů bílkovin / den
Výpočet doporučeného denního příjmu sacharidů: 19 X 45% = 855 kcal; 855 / 4 = 213,7 gramů sacharidů / den
Výpočet doporučeného denního příjmu tuků: 19 X 35% = 665 kcal; 665 / 9 = 73,8 gramů tuků / den
Takže, kdybych hubla a zapisovala si jídlo do kalorických tabulek, tak si dám svůj denní příjem na 1900 kcal.
Zadám si tam, že mám denně sníst 95 gramů bílkovin, 213 gramů sacharidů a 73 gramů tuků. A během dne nebo i dopředu bych si tam vypisovala jídla tak, abych nepřekračovala denní limit. (Během zapisování sám zjistíš, co Tvému tělu dělá lépe a co méně.)
V tabulkách vypneme výdej z fyzické aktivity a trávení, protože tento výdej máme zohledněn právě v našem výpočtu!
MOJE POSTŘEHY:
Tohle jsem dělávala na začátku své cesty. Upřímně, od té doby nevidím na talíři jídlo. Nevidím ovesnou kaši s proteinem, banánem a oříšky.
Vidím bílkoviny, sacharidy a tuky! :D
Vážila jsem si každý gram jídla a byla jsem v tom zacyklená. Vážila a zapisovala jsem si každý drobek a byla spíš jak nemocná. O to více, jsem se cítila nekomfortně a nebyla psychicky v pohodě. Bála jsem se vzít si cokoliv navíc, abych náhodou nesnědla moc.
A další průser byl, že jsem si spočítala ty živiny a naschvál snížila kalorie extrémně moc, abych rychle zhubla. A to byla chyba. Jedla jsem málo a paradoxně nehubla, protože tělo nechtělo trpět a tak si začalo to jídlo spíše ukládat, než aby ho spalovalo. A já to pořád nechápala. :)
Co se týče pohybu, můžeme naše výsledky příznivě ovlivnit pomocí tepové frekvence, ve které se budeme během cvičení udržovat.
Maximální tepovou frekvenci zjistíme pomocí vzorce:
MTF = ženy 226 (muži 220) – věk
U mě je to tedy: 226-23 = 203 úderů za minutu.
Ideální tepová frekvence pro hubnutí při pohybu je v rozmezí 60-75% z maximální tepovky, kterou jsme si právě spočítali. Tohle je stav, kdy dokážeme mluvit u cvičení a nezadýcháme se. Přesně na tohle jsou ty sportovní hodinky, které nám tepovou frekvenci hlídají.
Udávají se 3 zóny podle cíle, kvůli kterému cvičíme.
▪ silová = 75 – 90 % MTF (budování svalové hmoty)
▪ vytrvalostní = 60 – 75 % MTF (efektivní spalování tuků)
▪ regenerační = 55 – 60 % MTF (regenerace - aktivní odpočinek)
Vezmeme hodnotu MTF, kterou jsme si spočítali a vynásobíme ji rozmezím vytrvalostní zóny (60-75%).
Moje je 203.
203 x 0,6 = 121,8
203 x 0,75 = 152,2
To znamená, že moje tepová frekvence v rozmezí 122-152 tepů za minutu, je nejvhodnější pro spalování a redukci váhy.
Pokud klesne pod 122, tak je to aktivní regerace - např. klidná/pomalá chůze.
V tepovce se nejlépe držím při rychlé chůzi.
Pokud tepovka vyskočí nad 152 tepů za minutu, tak už budujeme svalovou hmotu - já to mám tak u běhu. Neumím udržet tepovku nízko heh.
MOJE POTŘEHY:
Jenže víš Ty co? Všechny tyhle výpočty a čísla mě spíš spalují mozkové buňky v hlavě. A přesně tahle čísla - kalorie, tepovka atd. ….mi ubírají tu přirozenou radost z pohybu a z toho, že pro sebe něco dělám.
JE DOBRÉ TOHLE VĚDĚT A mít přehled!
Ale striktně to dodržovat je správné pro lidi, kteří jsou vrcholoví sportovci. Kteří chtějí chodit na soutěže, být bikiny fitness. Tehdy se člověk prostě “musí” držet těchto pravidel. Ale pokud chceme mít jen elán, být fit, fresh a cítit radost ze života a z toho, co pro sebe děláme… Neberme to tak vážně.
Já osobně jsem nesmírně vděčná za to, že jsem se naučila intuitivně “vědět”, co a kolik čeho jednotlivé potraviny obsahují… Ale zároveň jsem vděčná, že už na to teď nemusím myslet = nejsem otrokem jídla a pohybu.
Protože… NENÍ ŠPATNÉHO JÍDLA. Je jen špatného množství. A taky… každý pohyb se počítá! Každý vyjitý schůdek, každá procházka, nebo uplavaný bazén. Hlavně, aby nás to naplňovalo a dělalo nám to radost. Abychom se cítili dobře - o to jde!
Nejlepší je poslouchat své tělo. Jak v jídle, tak v pohybu. Dopřávat mu sport, ale taky regeneraci, která je potřebná pro zotavení svalů. Dopřávat mu zdravá i nezdravá jídla, nezakazujme si nic! Když mlsáme, tak bez výčitek - užívejme si to.
Ale jak se říká - nic se nemá přehánět. Žádný extrém tělu neprospívá. Ani extrémní zakazování (má to hodně vliv na naši psychiku a o to víc to chceme), ani extrémní rozežranost, která neprospívá našemu tělu a zdraví.
Proto stále apeluji na slovo ROVNOVÁHA. Protože zlatá střední cesta je prostě ta nejlepší cesta ve všem. Tím nemůže člověk nikdy nic pokazit.
Vím, že je spoustu lidí vegany, vegetariány, vitariány, na raw stravě, na stravě bez lebku, cukrfree… Nic není špatně, pokud to našemu tělu dělá dobře. Pokud mu to dělat dobře, přestane… Nikdy není pozdě na to, něco zařadit nebo vyřadit - prostě ZMĚNIT. Já jím od všeho něco. Dávám si dny bez masa. Jím bezlepkové věci i potraviny s lepkem. Mám ráda toffu, ale dám si i maso - jím cokoliv, na co mám chuť.
POSLOUCHEJME SVÉ TĚLO! A hrajme si… Jako si hrají děti.
_______________________________________________________________________________________________________________________
Když už máme všechno popsané v té klasické teoretické verzi…
2) Tady je “moje” teorie - BUĎME JAKO DĚTI
Pojďme se na to podívat trošku jinak - přirozeněji. Když se vrátím do dětství tak….
▪ Jedla jsem do sytosti - né do přežrání. Přišla jsem na to, že když se přejídám, dělám to proto, protože jsem vnitřně rozhozená a zajídám si tím stres nebo prázdnotu.
▪ Jako dítě jsem nic neřešila - netrápilo mě zlomené srdce, které bych potřebovala zajídat čokoládou.
▪ Nespěchala jsem na schůzky, do práce - tudíž jsem měla čas se v klidu najíst. A co si budeme, naše chutě měly pod kontrolou i naše maminky. (Nevím, jak Ty, ale já se musela chodit ptát, jestli si můžu vzít ty bonbony ze spížky… a bylo to tak správně.)
▪ Pořád jsem se hýbala - děti jsou neposedné, stále něco vymýšlí a nevydrží v dlouhé nečinnosti - proto spalují, ačkoliv o tom nevědí - když tedy zrovna nespí….HA!
▪ Spánek! Další skvělá věc. Jako děti jsme byli “nuceni” dávat si šlofíka po "O", chodit spát po večerníčku (,po půlnoci už není spánek tak zdravý)…., máma nám zatahovala závěsy, abychom měli tmu a klid = nejkvalitnější spánek. A co je hlavní? Spánek nám pomáhá zregenerovat namožené tělo po celodenní námaze a stresu. Dává odpočinout i naší mysli.
Vím, že tohle všechno zní asi divně…a říkáš si: ,,Co to má společného s hubnutím?”
VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM!
Když se podívám na své dospívání:
▪ nejen, že jsem začala brát antikoncepci kvůli menstruačním bolestem, která mě zavodnila, rozhodila mi hormóny, chutě na jídlo a vlastně celé tělo…
▪ ale taky jsem začala trávit více času na mobilu, u počítače.
▪ Přestala poslouchat svůj žaludek, který i když praskal ve švech, já do něj furt ládovala a ládovala další jídlo, protože prostě zlomený srdce a čokoláda je supr náplast na tu bolístku. A vlastně cokoliv, co se dá sníst omňomňom!
▪ Ve škole jsme měli 5ti-minutové přestávky, ve kterých jsem se nestíhala - najíst, zajít na WC a ještě se přestěhovat do jiné třídy.
▪ Taky jsme tam měli automat, u kterého nestála maminka, která by mi řekla - ,,Už jsi měla dnes cukru dost Simonko. Dáš si zase zítra.”
▪ A navíc jsem začala hodně ponocovat. Spánek třeba v 1, ve 2 ráno. Vstávání pak v 6, ne-li dříve.
A jak jsem řekla, spánek po půlnoci už není tak zdravý, tím pádem nejsme tak odpočatí. Máme méně energie, jsme unavení a otrávení. Nemáme tím pádem ani chuť cokoliv dělat.
Ne nadarmo se říká - buďme občas dětmi i v dospělosti!
BUĎME JAKO DĚTI!
Bylo by fajn být jimi v určitých ohledech non-stop.
Říkat svůj názor. Nepřetvařovat se. Poslouchat své tělo a intuici. Dělat to, co chceme. Nedělat to, co dělat nechceme. Najít si čas na “hraní” = na to, co nás baví.
Vím, že v tom “dospěláckém” životě to většinou nejde. Že je mnoho situací, kdy člověk musí zatnout zuby, nic neříkat a držet krok.
Ale každý jsme svého štěstí strůjce.
▪ Pauzu na svačinu a pití si můžeme dopřát vždy.
▪ Chvíli si kreslit po práci nebo zpívat při práci… To taky můžeme.
▪ Zasmát se u oběda s kolegy/přáteli.
▪ Nebo začít den krátkou jógou před prací? Pokud půjdeme brzy spát, budeme i dříve vstávat.
(Problém nastává, když někdo pracuje na směny - tohle pro tělo ani není přirozené - režim je úplně rozhozený. Ale taky je naše volba, pokud nám tohle (ne)vyhovuje a setráváme v tom. Na druhou stranu, jsou i tací úžasňáci, kteří to přes směny zvládají, protože prostě CHTĚJÍ!)
,,Chci se začít více hýbat, lépe jíst. Chci se cítit dobře…, jak na to?”
V první řadě je důležité uvědomit si, že JSEM ÚŽASNÁ/Ý! Už TEĎ a tady! Proč? Protože prostě proto a protože ses rozhodl, udělat ten krok, který Ti pomůže cítit se ještě lépe! Mnoho lidí totiž neotevře tento článek nebo ho během čtení zavřou, protože ještě nejsou připraveni,… ale Ty ano! Wuííí! Jinak by ses nedočetl až sem!
Jako další přichází na řadu - motivace!
PROČ CVIČIT?
▪ cítím, že to mému tělu a hlavě dělá moc dobře
▪ udržuji se zdravý
▪ zpevňuji svaly
▪ cítím se víc sexy - supr bonus
▪ pohybem se zlepšuje trávení
▪ čistím si hlavu
▪ vyplavuji endorfin - hormon štěstí
▪ trávím čas s přáteli aktivně a né jen při sezení v kavárně ( já toho sezení mám při práci dostatek :D )
▪ je to fajn způsob k poznání nových úžasňáků
▪ vypotím ze sebe i nějaké škodliviny
▪ můžu bez výčitek zdlábnout i kaloričtější jídlo, protože vím, že to vysportuju
▪ navíc lidé sportovci jsou více průbojní v životě a v honbě za svými cíly a sny
▪ a protože PROSTĚ MŮŽU, když třeba jiní úžasňáci NEMOHOU kvůli svému zdraví! Proto vždy cvičím za všechny takové úžasňáky!
PROČ JÍST pravidelně, lépe a nepřejídat se?
▪ doplníme tělu energii-palivo, proto, abychom mohli fungovat
▪ dodáme tělu potřebné vitamíny, minerály a živiny, aby bylo zdravé
▪ nebudeme pociťovat hlad, který by způsobil výkyvy naší nálady
▪ nebudeme se cítit “nedojezení” a zamezíme tím zbytečnému přejídání a tláskání blbostí během dne
▪ když si dopřejeme kvalitní jídlo, tak i psychika bude ve větší pohodě
▪ netrápíme své tělo, ať už hladověním, nebo naopak přejídáním
To zní dobře, ne?
Co se týče mě a mého režimu… Od dospívání se toho u mě příliš nezměnilo v případě vysedávání u počítače a u mobilu. Proč? Protože se to paradoxně stalo mou prací, koníčkem i zábavou. A baví mě to. Kdyby totiž ne, tak tu teď nesepisuji tento článek.
(Děti přeci taky nedělají něco, co je nebaví! Hehe.)
Jsem grafička, která dokáže vydržet sedět u počítače od rána do večera - nehýbu se, zapomínám jíst a ani zvedat na záchod se mi nechce. Co s tím?
To je zase naopak přesně to, co jsem od dospívání ZMĚNILA!
Naučila jsem se zapojovat do každého svého dne “přirozený pohyb” + cvičení, které mi dělá dobře.
▪ Pořídila jsem si chytré sportovní hodinky (pro článek + zkušenosti KLIKNI), které mě každou hodinu po dlouhé nečinnost upozorní na to, že si mám stoupnout a minutu pohybovat - po nehybném sezení u počítače se protáhnu, rozproudím krev v žilách a na minutu se zaměřím i na něco jiného, než na zírání do počítače.
(Můj první sporttester byl od Garminu. Úplně jsem mu nepropadla, musela jsem k němu mít pás na hrudi kvůli snímání tepové frekvence a to mi nebylo pohodlné. Pak jsem vyhrála v jedné soutěži hodinky FitBit Surge - co se týče sportu, tak byly dostačující. Tep snímaly ze zápěstí, byla jsem s nimi spokojená skoro 3 roky. Nyní mám Apple Watch, ačkoliv jsou dražší, nelituji této koupi. Používám je denně nejen při sportu, ale i při práci - zvedám hovory, odpovídám slovně na zprávy - a nepotřebuji k tomu mobil, který mě běžně rozptyluje aplikacemi jako je instagram, facebook a jiné. Jsem s nimi produktivnější víc, než kdy dříve - jak při práci, tak v pohybu.)
▪ Když mám domluvenou schůzku, snažím se ji mít v pěší vzdálenosti, vycházím dříve a jdu třeba 2 kilometry tam a zpět po svých = chůze je nejzdravější pohyb, který si můžeme dopřát. (Motivuje mě i počítání kroků na hodinkách haha.)
▪ Místo výtahu do 5.patra používám schody (- ale ne vždycky samozřejmě, někdy se mi prostě nechce. :D)
▪ Před prací/během práce/po práci - podle toho, jak mi to vychází, si dám 30-50 minutové cvičení - jógu, běh, hiit trénink (ten si můžeme každý sestavit ze svých (ne)oblíbených cviků - opakovat jakýkoliv cvik 30s, nechat si 10s na změnu cviku a takhle dokola např. 10 různých cviků (od dřepů, výpadů, kliků, panáků, výdrži v planku, cokoliv až po angličáky, výkopy, box…fantazii se meze nekladou.) Těchto +- 10 cviků zopakovat ve dvou kolech. Nezapomeň na krátké rozehřátí před a protažení po! Dohromady Ti to dá cca krásných 30 minut cvičení.
▪ Nejen o víkendu se snažím volný čas využívat na delší sportovní vyžití = in-liny, lezecká stěna, turistika v horách/nebo po městě, plavání, cokoliv…
Jde o to nebrat pohyb jako trest, nebo jako “něco, co musím”.
Protože nemusíme NIC, musíme jen umřít.
Ale CVIČENÍ? To je přeci něco, co chceme, ne?
Děláme to pro své tělo, zdraví, svůj pocit spokojenosti - PRO SEBE, ne pro někoho jiného.
Poznámka při psaní:
(Áááá pardón, hodinky upozorňují, že si mám stopnout a pohybovat se, ten čas tak letí?! Neuvěřitelné. Tak se protáhnu - protože CHCI a hned budu pokračovat!)
“DOKÁZALI JSTE TO!” Yes, ty hodinky ví, jak mě povzbudit, je to tam, jdeme dál!
____________________________________________________________________
Dieta, hladovění, přejídání, přepínání při sportu, trvalá nečinnost
- tak přesně tohle NENÍ ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL!
Žádný extrém totiž není zdravý v jakékoliv oblasti života.
____________________________________________________________________
Co je tedy ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL?
ROVNOVÁHA. Balanc v jídle, pohybu, spánku, zábavě.
Jak na to?
Jak už jsem řekla - všechno je propojené se vším. Každý malý krůček nám pomáhá k té vytoužené rovnováze. A každý takový malý krůček se projeví ve všech aspektech. Hlavně na sebe nespěchejme! Pomalu, ať nás radikální změny neodradí. Věř mi.
UDĚLÁME JEDEN KROK, JEDNU ZMĚNU!
Uvedu příklady:
Naučíme se chodit dříve spát - zalehnu ve 22:00 - usnu ve 22:30 (- až vypnu své myšlenky a dovolím si spát.)
Spím. Spím. Spím. Budík v 5:30 *ccrrrrr*! ,,Wuáááá! Mám krásných 7 hodin kvalitního spánku - šla jsem spát dříve, cítím se víc fresh a i psychicky jsem spokojenější!”
---> Díky tomuhle kroku si pak řeknu: ,,Co kdybych zkusila pozdrav slunci? Můžu ho udělat i v pyžamu na koberci, stačí mi přeci 5 minutek - protáhnu svaly a už budu mít za sebou “mini cvičení”. …..a je to! NÁDHERA! Jsem fakt úžasňák! Cítím se dobře, protože jsem věnoval krátký čas SÁM SOBĚ - nezapomínám na sebe!
Teď by bylo fajn vypít CEEEELOU sklenici vody! Proč? Protože tělo je po noci vysušené a buňky prahnou po hydrataci.
*Glo glo glo glo áááááá* ….mimochodem…Sklenice vody (a celkově dodržování pitného režimu během dne) je příznivé pro trávení. Navíc, jak se říká - HLAD je převlečená žízeň. Nebudeme mít tendenci tolik jíst mimo “dobu jídla” (- snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře.)
Vidíš to? JEDEN MALÝ-VELKÝ KROK! Dřívejší spánek a jaký pozitivní řetězec to může spustit! A to nemluvím o tom vnitřním pocitu, kdy budeme mnohem spokojeněji reagovat na své okolí, protože se budeme cítit dobře. Tohle všechno, co pro sebe právě děláme je totiž LÁSKA - k sobě. Co je na tom nejlepší? Až okusíme ten pocit - nepůjde to zastavit!
(Sebe)láska! Tohle téma se stalo celosvětovým kýčem. Myslíme si, že koukneme do zrcadla a když budeme spokojení, máme vyhráno? OMYL.
Tohle je jen ZLOMEK lásky sám k sobě. Jedna věc je mít rád své tělo... A druhá věc… mít rád sám sebe jako celek - přijímat všechny své světlé i stinné stránky. Mít zdravý a tolerantní přístup sám k sobě. Přijímat i to, že se nám někdy něco chce a někdy nechce. (Třeba cvičit!)
Láska je i to, že známe svou hodnotu, své hranice, naučíme se říkat NE, když to tak cítíme (- NE můžeš říct i tomuto článku a přístupu, pokud se Ti nelíbí. Volba je jen na Tobě.)....a mnoho dalšího...
Sebeláska totiž není jen o tom fyzickém těle. Ta se nám vynořuje ve všech situacích každodenního života.
Neumíme dát najevo nahlas to, co cítíme. (Děti to dělají - mluví, pláčou, smějí se. Co na mysli, to na jazyku = a jsou díky tomu spokojenější a vyrovnanější.) Když to neděláme, bere nám to energii, radost a zžírá nás to zevnitř - kolikrát to vede až k hádkám a konfliktům. Proč? Protože nejsme spokojení sami se sebou, se svýma prioritama a dáváme to sežrat svému okolí. (Sama to znám moc dobře! A pracuji na tom! Každý den o malý kousek.)
Musíme totiž prvně sami sobě DOVOLIT, to, co chceme. To, po čem toužíme. To, co si zasloužíme. Ať už je to čas pro sebe, cvičení, zdravé jídlo, dostatek spánku, klid na čtení oblíbené knihy,… Opravdu cokoliv i z jiných aspektů života. DOVOLME SI TO.
DOVOLME SI POSTAVIT SE za své názory, za svá rozhodnutí, odmítnutí, přijetí, prostě - SAMI ZA SEBE a za to, co děláme, nebo naopak neděláme.
A jednou dojdeme do bodu, kdy si to ani nebudeme muset obhajovat… Budeme vědět, cítit, že je to správné - a pozná to z nás i okolí, beze slov.
Uvědomění, pochopení - máme za sebou první a ten lehčí krok.
TEĎ ten těžší (, ale né nemožný) - REALIZACE.
Doporučení:
Mimochodem, napíjme se prosím, čteme už pěkně dlouho. A rovnou, když jdeme pro pití, tak se protáhněme a udělejme pár kroků navíc - děláme to pro sebe! Děkujiii!
Vidíš? Už teď zapojujeme pohyb a “cvičení”, které nám udělá lépe!
Jsi úžasňák, víš to??
__________________________-
TADY JE PÁR FOTEK jídla od Símy NEfoodBLOGGERKY!
Neumím pořádně vařit, ale jen proto, abych dala svému tělu něco “dobrého”, tak v té kuchyni něco splácám. Většinou jsou to rychlovky během pár minut. Ale těším se na své bydlení a svou kuchyň, kde si budu moct experimentovat a zkoušet.
A to je přesně to, o čem celou tu dobu mluvím... Nemám speciální "návod" na hubnutí.
Prostě jím to, na co mám chuť. Ať už jsou to těstoviny s mletým masem a rajčatovým protlakem, nebo vajíčka se zeleninou, žitným chlebem nebo kaiserkou. Tousty z tmavého chleba, ale i obyčejného - zapečené s eidamem, šunkou, nivou... Cottage se zeleninou a pečivem. Bílý jogurt s oříšky, ovocem a toppingem. Kuřecí maso s rýží. Nebo toffu s bramborama. Obložený talíř šunkou, sýrem, zeleninou s knockenbrotem. Lívance z tvarohu nebo banánu a vajíčka. "Bobek" z ovesných vloček s jogurtem. Gnocchi se sýrovou nebo rajčatovou omáčkou. Nebo třeba kuskus s tuňákem z konzervy na cesty.
ROZHODUJE MNOŽSTVÍ A POCIT NASYCENÍ!
Neříkám, že jsou to nejzdravější pokrmy. Říkám, že je to to, co cítím, že mému tělu dělá dobře po fyzické i psychické stránce...:)) #iloveit
A nezapomeňme, že i s pokrčenou kůží můžeme být FIT a sexy!
CHCEME SE HÝBAT? ALE NEMŮŽEME SE DOKOPAT? KDE BRÁT MOTIVACI?
Pravidlo č.1 - ....PROTOŽE MŮŽU.
Pravidlo č.2 - udělejme si z toho zábavu!
HULA HOOP! Tahle hračka z dětství se stala mou nejoblíbenější cvičební pomůckou!
A Vy jste si toho “překvapivě” všimli. Inspirovala jsem mnoho z Vás! Juhuu! x)
Hlavní otázky zodpovím tady:
———————————————
• Velikost obruče 90 cm (rozkládací - hodně špatně to šlo dohromady, od toho dne to raději nechávám složený, protože se mi z toho chtělo brečet zoufalstvím) já si velikost tipla, ale kruh by měl sahat prý cca do pasu.
• Je to těžší fitness obruč s vroubky na vnitřní straně...
• pro účinnější omlácení našeho Osvalda. (Sleduješ? o-SVAL-d - je to prostě jen větší OSVALení!)
• K čemu obruč je? Je to super zábavné cardio, u kterého se hýbeme, spalujeme a navíc v sobě probouzíme to “zapomenuté” dítě, které máme všichni, jen ho potlačujeme!
• Kde ho sehnat? Stačí napsat do googlu: ,,Hula hoop fitness obruč” a můžete si vybrat.
Já ho mám konkrétně z e-sportshop.cz
• Je ještě verze s menšími body uvnitř - to už je vyšší level a bývají z toho modráky (už z tohoto mám omlácenou pánevní kost), takže doporučuji začít tímhle “mírnějším” a časem třeba pořídit ten masakroidnější!
• Nepřehánějme to! Než si Osvald trošku zvykne, stačí pár minutek!
• Že tu obruč neroztočíš? Chce to trénink. Učím se to na druhou stranu a taky mi to dává pěkně zabrat. To s tím jen točím a nedělám žádný tríčky! Všechno jde, když se CHCE!