~
Rozmohl se nám tu takový nešvar aneb cysta Bartholiniho žlázy.
Zjišťuji, že je opravdu velká spousta z nás, kterým se tvoří na této žláze cysty.
Já o tom nikdy neslyšela, až když se to objevilo opakovaně před lety mé mladší sestře, tak se i mamka zmínila, že ona sama měla tento vracející se problém již 3x a po 4. ji celou žlázu vyoperovali. Což bylo prý značně bolestivé a asi 3 měsíce nemohla skoro sedět.
A co, že to ta Bartholiniho žláza vlastně je?
Popravdě si nevzpomínám, že bychom ji snad řešili v biologii jako součást ženského těla.
Je to docela opomíjený párový orgán, který je prý celkem postradatelný.
Nachází se v místě mezi poševním vchodem a konečníkem na levé i pravé straně. Je asi ve velikosti hrášku a člověk ji ve zdravém stavu nenahmatá, ani okem neuvidí. Žláza pomáhá zvlhčovat prostředí pochvy. Což mě osobně se zdá jako celkem nepostradatelná záležitost při pohlavním styku. Není to však jediná žláza, která plní tuhle funkci. V této oblasti jsou i dalším jiné menší “předsíňové” žlázy, které pomáhají ke zvlhčení a proto máme pocit, že můžeme Bartholinku postrádat.
Poprvé se mi Bartholiniho žláza ucpala na konci prosince 2016. Tehdy jsem nevěděla proč, ani jak. Bylo to ze dne na den. Nevnímala jsem na svém těle nic zvláštního a najednou, když jsem si sedla do tureckého sedu na zem, pata mi mezi nohama narazila do něčeho, co hodně zabolelo. Prostě se to tam objevilo z ničeho nic. Zjistily jsme s mamkou, že to je přesně ta cysta Bartholiniho žlázy, kterou měla kdysi ona a před nějakou dobou i sestra.
V tomhle období už jsem se začala více zajímat o psychosomatiku nemocí. Protože jsem si uvědomovala, že to není jen o těle a orgánech, ale i o naší mysli, která je hodně silným nástrojem v našich životech. A tak jsem si vyhledala psychické příčiny, které způsobí na fyzické úrovni tento problém.
Příčina: Pocit viny ve vztahu k sexu, touha po trestu, přesvědčení, že genitálie je cosi hříšného a nečistého, zneužívání druhých, nevážení si sebe sama, problém v partnerství, nevěra ve vztahu, utlačování ženství, posilování starých “filmů” plných bolestí, posilování ran, falešný růst.
Co dělat: Je třeba uzavřít minulost a nechat si “probíhat” v mysli krásné filmy, začít si vážit sebe sama, přijímat sebe i svou sexualitu, přestat se vinit či obviňovat
(https://www.rehabilitace.info/zdravotni/psychicke-priciny-nemoci/)
To, co z těch příčin v tu chvíli upoutává nejvíce mou pozornost, je spojení “nevěra ve vztahu”. Více než měsíc předtím, než se mi objevila cysta, jsem totiž byla ve vztahu, kde jsem se trápila, ztrácela sama sebe, necítila lásku. Měli jsme problémy a já hluboko uvnitř měla potřebu odejít, ale nechtěla jsem si to připustit a navíc mi to nedovolovalo svědomí, protože ten partner byl nemocný.
Vyústilo to k nevěře a až 3 dny poté jsem z toho vztahu oficiálně odešla. A nebylo to vůbec jednoduché. Nechtěla jsem z logických důvodů. Strašně jsem se tomu bránila. Ptala se sama sebe proč, když jsme toho tolik zvládli. Ale cítila a věděla jsem, že prostě musím. Nejen proto, co jsem udělala, ale i proto, že jsem opravdu v celé té léčbě a “obětování se”, ztratila sama sebe. Musela jsem se zase najít - sebe i tu sílu, kterou jsem za ty měsíce vyčerpávala a nikde nenačerpávala. No a taky bylo potřeba dát si lásku, protože ta se mi též nedostávala od partnera ani od mě samotné.
Psychosomatické příčiny problému i rady, co má člověk dělat, jsou jasné. Ale já to tou dobou ještě úplně nechápu.
I přesto, že se po odchodu ze vztahu hodně posouvám, nacházím v sobě velkou sílu, stále přesto viním a obviňuji sama sebe. Nedokáži si to odpustit. Nevěra pro mě vždy byla něco nepřípustného. Něco, co se kolem mě dělo běžně. Vždy jsem to viděla a říkala, že se nikdy ničeho takového nedopustím, že nikdy nikomu stejným způsobem neublížím. Nikdy neříkej nikdy. Stalo se. A nejvíce tím ubližuji sama sobě, protože mě to žere za živa. A po více jak měsíci se právě objevuje ta zmiňovaná cysta ~ trest za to, čeho jsem se dopustila?
Nebo snad trest za to, že se poté za to tak moc trýzním a bičuji?
Můj průběh je hodně rychlý. Cysta se zvětšuje v levém stydkém pysku do enormní velikosti, nemohu chodit a bolesti mi střílí až do zad. To, co si v tu chvíli neuvědomuji je, že nemám pořádně zpevněný a posílený střed těla, takže to zády “hezky” probíjí i kvůli tomu a chodím jako kovboj. Snažíme se to podchytit s mým fytoterapeutem bylinnou kůrou a koupelemi. Ale zánět už je tak rozjetý, že mě bolesti dohání až na gynekologické křeslo na obilňáku v Brně.
Starší pan doktor říká, že takový vypěstovaný exemplář tu ještě neměli.
Jak zákrok probíhá (v lednu 2017) popisuji v knize “Duha mého života”, ale ne každý knihu má a ne každý tento zákrok na vlastní kůži zažil, tak to ve stručnosti popíši i tady, jako “odrazující” případ. Třeba to někoho nakopne, aby preventivně dělal vše proto, aby se mu cysta nezanítila?
Nutno podotknout, že mi zákrok dělá doktorka, která jej zkouší úplně poprvé pod vedením toho staršího doktora. Což mi ještě vystupňuje stávající strach z toho, co se bude dít.
Stříkají mi tekutý dusík “tam dolů” na ochlazení, doktorka řízne a vymačkává zánět. Poté prostříkává peroxidem žlázu, zavádí dren, aby odtékaly zbytky zanícení a já se mohu odpajdat za taťkou do čekárny, aby mě odvezl zpět domů.
Au. Asi nemusím zmiňovat, že jsem v průběhu celé akce brečela, cenila zuby a řvala jako blázen. Propotila jsem komplet celý triko.
Tohle intimní místo, jak víme, je hodně citlivé ~ a logicky celé protkané nervama, aby docházelo k PŘÍJEMNÉ stimulaci jemnými doteky. Podobné zdravotní zákroky a zážitky jsou traumata sama o sobě. Včetně případů znásilnění, zneužití nebo “jen” poranění v intimních místech například během sexu.
Pak se nemůžeme divit, že mnohé z nás žen v sexuálním životě “nefungujeme” tak, jak bychom mohly. (Viz poslední série článků mé zpovědi.) Že si neužíváme sex, nedosahujeme orgasmů a nedokážeme se mnohdy sexualitě otevírat. Téměř každá máme za sebou nějakou špatnou zkušenost a často si to ani neuvědomujeme.
Doma bývá v mládí sex zakázané slovo, nemluví se o něm a když přijde na věc, tak nevíme, co dělat, když to zrovna nenakoukáme z porna. A hele, první bloky jsou na světě, protože je to často jiné, než v těch videjích a idejích našich představ a fantazií.
Já vždy, když jsem mezi 18-22 lety měla sex, tak se mi z ničeho nic “pravidelně” zatmělo před očima. Jako opravdu. Párkrát to tak nějak probliklo a najednou mě celou polil pocit, že dělám něco špatného, něco hříšného, zakázaného a okamžitě mě přešla veškerá chuť na cokoliv intimního. Bylo to hrozně nepříjemné a komplikovalo mi to vztahy. A vlastně jsem i díky tomu dříve sex neměla ráda. Nechápala jsem, co na tom lidi mají. Proč kolem toho dělají takový haló. Já tou dobou při tom ani nic necítila a když už cítila, tak jen bolest.
No, ale to už jsem zase moc odbočila…
Chtěla jsem jen doporučit každé ženě dělat všechno proto, aby se podobnému zanícení žlázy a bolestným zákrokům vyhnula, protože takhle ubližovat a traumatizovat tu naši malou tam dole, nechceme. Já už fakt nechci…
A co dělat proto, aby se to nezanítilo? Dostanu se k tomu později. Po mém letošním “dejavu” 2021 s touto cystou totiž už jsem též zase o něco “chytřejší”, takže na tom také zapracuji. Dvakrát totiž už stačilo ~ prosím, děkuji.
Tehdy (leden 2017) ze strachu beru předepsaná ATB i přes můj vznikající odpor vůči chemickým lékům.
Doprovází je právě zmiňovaná bylinná kůra od mého fytoterapueta (www.cityshaman.cz, který mi mimochodem rok poté pomohl vyléčit ošklivou angínu právě za pomoci bylinných tinktur a psychosomatiky, bez braní ATB. Moje obvodní doktorka to ani nepoznala. Výsledky krve i moči byly v pořádku, zmínila jen, ať doberu ta ATB ~ která jsem nebrala ~ a prohlásila mě za zdravou. Též to popisuji v knize “Duha mého života”.)
Tahle kombinace ATB + bylinky zabírá a zajišťuje mi po pár dnech zdravou žlázu a jako jediné z rodiny se mi cysta nevrací.
Tedy do července 2021.
Po 4 a půl letech se cysta opět ozývá. Zase je průběh velice rychlý.
Nic zvláštního tam dole nepozoruji. Ten den (23. 7. 2021) v pořádku přijíždíme za Iri na pobyt do Orlických hor. Až po pár hodinách na procházce začínám cítit nepříjemný tlak v rozkroku.
“Asi jsem se někde bouchla, možná si špatně sedla a tak to bolí?” Pomyslím si.
Nebudu lhát. Někde hodně hluboko v koutku na mě vykoukla myšlenka Bartholinky, ale okamžitě jsem ji zase zahalila pod závoj sladké nevědomosti, protože to prostě nechceš.
Večer u ohně už se kroutím na špalku a špatně se mi sedí. Odhodlávám se tedy jít na wc a zkontrolovat situaci. V tu ránu přichází slzy. A je to tady. Zase. Už zase. Proč? Tehdy to bylo sebeobviňování z nevěry, co je to sakra teď?! Co jsem (si) zase udělala?
Sedím na záchodě a googlím opět psychosomatické příčiny jako před lety, protože si je všechny zpětně nepamatuji. ,,Co si z toho asi vyberu teď?” Říkám si.
Tentokrát se ale dostávám na jinou stránku, než před lety a cysta je tam popsána v trošku jiném smyslu:
,,Z psychosomatického pohledu lze na cystu pohlížet jako zapouzdřenou bolest, kterou způsobil muž, snažte se tedy samy sebe zeptat, zda je váš vztah harmonický, oddáváte se ve vztahu lásce, nabízíte, ale taktéž sklízíte pochopení, vážíte si svého muže, který vás ochraňuje, miluje a ctí.”
(https://www.celostnimedicina.cz/bartholiniho-cysta-jak-si-jednoduse-pomoci.htm)
Muž? Bolest? Vždyť já s nikým nechodím. Nikdo mi teď neublížil…
Jdu zpět za holkami k ohni. Po cestě ještě otírám slzy, které se mi kutálí po tvářích a prozatím se snažím dělat jakože nic, i když mi to moc nejde. Potřebuji to vstřebat prvně trošku sama.
Když pak vhazujeme do ohně svůj záměr na tento pobyt s tématem mandaly “NECH TO PLYNOUT”…, svěřuji se všem se svým problémem a dávám si záměr nechat plynout zdraví a to, co se mi snaží ta cysta svým návratem říct.
Pobyt s podporou všech okolo ~ děkuji ~ tak nějak zvládám, ale cysta se postupně dost rychle zvětšuje.
Až v jednu chvíli, když zrovna jedeme poslední den v autě z výletu, propukám v pláč. Ne bolestí. Ale zoufalým pocitem při ošklivé vzpomínce na ten zákrok, kterému se zřejmě nevyhnu a bude se brzy opakovat.
Simonka vedle mě se ptá: ,,Bolí to?”
Já: ,,Ne. Jen mám pocit, že potřebuji strašně plakat.”
Simonka: ,,Tak plakej. Nech to plynout.”
Já: ,,Nechám.”
A tak pláču a pláču.
Simonka: ,,Lepší?”
Já: ,,Lepší.”
Simonka: ,,A chceš se přitulit?”
Já: ,,Joooo.” Bez váhání vykřikuju, jako malá holčička.
Simi si mě tiskne k sobě a hladí mě ve vlasech.
V tu chvíli Sváťa na vedlejším sedadle mě hladí po noze se slovy:
,,Ty jsi takový ňuník Simi.”
Bože, je mi tak dobře.
To je tak hezký. DĚKUJU. Ještě jednou bych Vám všem holky chtěla poděkovat za tak krásnou podporu, vřelost, něhu a hlavně přijetí mých emocí a projevů. Protože cítit, že můžu a být pochopena bylo pro mě v tu chvíli nesmírně uzdravující. DĚKUJU.
Na pobytu Letitslou se nám totiž sešla opravdu úžasná parta žen nejen z Mandalovníkové skupinky Simiri, ale i od terap.io a ženy z řad Vás úžasňáků.
Vzhledem k tomu, že jsem na pobytu ve chvilce samoty v lese vymalovávala i mandalu “nech to plynout”, utřídila jsem si spoustu myšlenek a přišla na další souvislosti, proč se mi cysta vrátila.
Hodně se mi to spojuje i v nadcházejících dnech, kdy se snažím s cystou vypořádat sama. Dokonce se začíná zmenšovat a mizet. Jsem šťastná, že to tentokrát dle všeho zvládnu sama? Bez zákroku a spolu s bylinkami? Uvidíme.
Uvědomila jsem si proč se mi to stalo tenkrát a teď.
Tehdy (2016) když jsem byla nevěrná, jsem úplně původně z místa činu byla na odchodu ještě celkem “čistá”. Odcházela jsem po “mazlení” zavčas, abych neudělala ještě větší blbost, než jsem udělala. Jenže když jsem se loučila s dotyčným, hodil mě na postel, sundal mi kalhoty a stalo se to. Ne, nebránila jsem se. Na odchodu jsem byla totiž z logického důvodu, ne proto, že bych po tom vnitřně netoužila. Chtěla jsem to. Toužila jsem po lásce, dotecích, pozornosti, po splynutí s někým, kdo na mě není protivný. Chtěla jsem pochopení. A místo toho jsem si pěkně zavařila, protože jsem šla sama proti sobě v rámci té nevěry, u které jsem myslela, že se ji nikdy nedopustím. Vyčítala si to a trýznila se za to.
BUM ~ cysta.
Teď? Teď jsem vložila důvěru do muže chiropraktika/léčitele, který mi měl pomoct prvně napravit můj krk a záda a poté uzdravit má intimní traumata za pomocí léčení yoni. Místo toho zneužil situace, mé “rozbitosti” a orálně mě stimuloval. (Celou situaci popisuji v článku “Od (zneu)žití & upřímnosti ~ k sobě.”)
A koho jsem za to vinila? Zase sebe.
Je dobré mít sebereflexi, nestavět se do role oběti, ale když to překročí zdravou míru, tak se opět trestám(e).
Cysta mi ukazuje, že jak v incidentu předtím, tak i teď jsme byli vždy 2. Není to jen moje vina a zodpovědnost. Ale já mám tendenci tu zodpovědnost brát pouze na sebe. Přitom jsem ve finále v obou případech šla proti sobě a nějakým svým vnitřním přesvědčením.
Tentokrát jsem dokonce doslova našla důvod ~ zapouzdřená bolest, kterou způsobil muž.
Více do očí bijící znamení, abych se přestala obviňovat mi přijít nemohlo a i tak to ještě ani při psaní tohoto článku nedokáži brát úplně za své. Tak snad to brzy otočím, protože tu bolest už pouzdřit odmítám.
_____________________________________
Poznámka pod čarou:
Setkala jsem se s případem, kdy se ženě několikrát vracela tato cysta z toho důvodu, že byla opakovaně podváděna svým partnerem. Nebyla to ona, kdo se dopustil nevěry. Byla tím, kdo ty nevěry trpěl a shazovala tím tak sama sebe a vlastní hodnotu. Trápila se a ve finále stejně nedokázala odpouštět, pouze tu bolest zadržovala v sobě ~ cysta aneb zapouzdřená bolest, kterou způsobuje muž. Muž ji způsobuje, ale na nás je, jak se k té bolesti postavíme.
_____________________________________
Ale abychom nezůstávali jen a pouze u psychosomatické příčiny, rozebereme můj “problém” i v rámci fyzických procesů a projevů na těle. Protože co? Protože duše, mysl, tělo jedno jsou.
Je pro mě totiž nepochopitelné, že mi tělo nedává najevo dříve, že se s ním něco děje.
…No a pak mi to došlo.
Upozorňuji, že následující ZPĚTNÁ analýza může být mírně matoucí a nebudu se divit, když se v ní ztratíte. Tím se netrapte. Mě to smysl dává, snažím se to uchopit i časovými horizonty pro lepší orientaci. Ale hlavně tím chci ukázat tu propojenost psychiky a těla, kdy je důležité neopomíjet ani jednu z částí našeho lidského organismu a duše.
Vracím se teď (v srpnu 2021) v mysli zpět. Dumám a hledám nějaké projevy za poslední měsíce.
Už víc jak půl roku mě trápí problémy s pletí.
Kdy to začalo? V prosinci 2020. Aha…
Co se tam tehdy stalo? Hmmm… Intimně jsem se sblížila s jedním mužem (nedošlo přímo ke styku), ale bylo to na mě i tak hodně rychlý a já vlastně nechtěla ani “to” něco málo, co se stalo. Bohužel mi bylo blbý říct ne…
Okay.
Takže opět jsme u té sebehodnoty ~ nevážím si sama sebe, nechala jsem se “zneužít” jenom proto, že jsem neuměla říct ne.
A co má pleť společného s vagínou? Už kdysi jsem zmiňovala, že náš obličej je zrcadlo našich orgánů, protože všechno je propojené se vším.
Největší problémy mám s čelem ~ tam se nachází tenké střevo a pohlavní orgány. Tím pádem už tam dole na tento popud, kdy jsem šla opět proti sobě, mohlo začít něco vznikat ~ zánět, jen jsem o něm nevěděla.
Navíc v zimě mívám více zaobalovací období, takže papám cukrovíčko, dobroty atd. Cukr podporuje zakyselení těla - zánětlivost. A zároveň tak trpělo i to střevo a trávící ústrojí.
Teď si vzpomínám, že v dubnu (2021) jsem měla dokonce zdravotní problémy v intimních partiích. Málem bych na to zapomněla. Další potvrzení toho, že se dole něco dělo, jen jsem si to nepropojila.
Pleť se během těch měsíců nedala do normálu, na který jsem bývala zvyklá.
Takže nakonec udávám sama pro sebe jako důvod opožděnou pubertu v návaznosti na terapie a překopávání celého mého dosavadního života a čekám, kdy mě ta puberta a osamostatňování přejde.
Nepřechází.
A tak se v červnu rozhoduji jít na konzultaci do showroomu BiOrganicy s přírodní kosmetikou, abych se svým obličejem a pletí začala něco dělat i zvenku a nejen zevnitř.
Proč mě to nenapadlo dřív, když říkám, že je všechno propojený?
Byl to paradoxně přesně ten den (25. 6. 2021), kdy jsem šla nejen na BiOrganicu, ale následně i za tím mužem ~ chiropraktikem lomeno léčitelem na léčení traumat se svou yoni a místo toho jsem z toho měla dočasně další trauma, jak píši v článku.
S čištěním pleti se to pak propojilo a ten zánět, který byl v pohlavních orgánech dle všeho už nějakou dobu, jen byl schovaný, se po měsíci (23. 7. 2021) i díky čištění pleti ukázal v podobě cysty Bartholiniho žlázy. (Zmiňované propojení obličeje jako zrcadlo viz foto, kdy jedno souvisí s druhým.)
Proto mi přírodní kosmetika a bylinky v ní začaly vytahovat zánět nejen na čele a akné se zhoršilo, ale byl to zároveň i spouštěč pro čištění cysty tam dole.
Ale to ještě není všechno, protože já se po tom zážitku a “traumatu" s “chiropraktikem” začala emočně zajídat. Celý ten měsíc jsem jedla hodně sladkého pečiva, různých dobrot a taky čokolád. Věděla jsem, že to není dobré, dělala jsem to vědomě, prostě jsem cítila, že to potřebuji, že to chci a tak jsem si to dovolila a čekala na den, kdy mě to zajídání zase přejde.
Nepřecházelo.
Ani to, že se mi začalo zavodňovat a zaobalovat tělo nebylo dostatečným důvodem k tomu s tím přestat.
Až když se objevila ta bartholiniho žláza, tak jsem si při čtení připomněla, že lepek, cukr, nezdravé tuky znečišťují lymfatický systém, který ucpává žlázy. A tak mi to zapadá jako další puzzlík skládačky.
Vím to, ale nenapadlo mě, že mám v sobě rozjetý nějaký zánět, který tímto podpořím. Myslela jsem, že se nějakou dobu zprasím a pak to zase vrátím do normálu. Tak jako vždycky, když prožívám nějaké náročné životní situace.
Ale ne tentokrát to vyústilo v tento problém, který se díky tomu projevil.
Jo zdraví. To už je lepší důvod pro to, proč s tím přejídáním přestat. Taky se to umírňuje, ale ještě pořád mě to ovládá.
Jsou dny lepší, horší a až v pátek 6.8. na Healing festivalu, když si povídám se Simi (, která s námi byla i v Orlických horách a teď nám pomáhá na stánku s Mandalovníky), se ptám do větru:
,,Kdy přijde ten zlom? Kdy se zase přestanu zajídat?”
Jako vím, že ten Vesmír funguje. A že funguje rychle. Ale já na odpověď fakt nemusela čekat dlouho. Stačilo pár hodin. (Měla bych si opravdu dávat pozor na to, co říkám a co si přeji.)
Odpoledne si dávám placku z červené řepy. Je taaak dobrá, že si jdu pro další, ale ne kvůli hladu,… kvůli chuti. “Je to zdravý." si říkám.
Zanedlouho mě začíná tlačit břicho. Je mi zbytek dne dost těžko a večer mám vyloženě návaly na zvracení. (Červená řepa vytahuje “špatnosti” z těla.) Pokračuje to do druhého dne, kdy se mi do toho shodou okolností přidává menstruace (díky Bohu, že už půl roku nemám žádné bolesti břicha), bolest hlavy od očí z obličejové jógy, cysta se mi vesele zvětšuje…a já odpadávám vyčerpáním. Celkově těch zážitků, práce a všeho bylo v posledních týdnech hodně, takže vlastně není divu, že mi tělo vypovídá službu.
Děkuji tímto holkám, že jsem mohla celé odpoledne spát v autě a ony se mezitím staraly o náš prodejní stánek s Mandalovníky.
Nemohu 24 hodin nic pozřít. Až později si dávám 2 jablka, která mi dělají dobře. Pak už dokonce smoothie. A až v neděli před odjezdem jím pevné jídlo v podobě veganské tortily na dlouhou cestu do Prahy, kterou mám před sebou.
Ihned po návratu jsem znovu najela na několik svých oblíbených šťáv denně a celkově zdravou stravu. Zajídaní se opravdu zlomilo. Ale situaci s cystou už to nezachraňuje.
Zánět už je rozjetý a já jen oddaluji zákrok.
V pátek večer jdu na pohotovost. Bojím se. Hodně se bojím. Až tak, že prosím známého, jestli by tam nejel se mnou. Bohužel je v práci.
Nedá se nic dělat. Není pro mě lehké říct si o pomoc a podporu a když už si o ni řeknu, tak to stejně “nemá být”. Jaké zklamání to pro mě je… Okay, zvládnu to tedy sama. Snad.
Nebudu to natahovat. Už víme, jak zákrok probíhá. Já si při něm v projevech pláče a křiku neberu servítky. Jako jo, omlouvám se sestřičce a tomu doktorovi v MÝM VĚKU, že jsem taková hysterka, ale popravdě kdyby mi to nebylo blbý, křičela a brečela bych ještě víc. Strašně jsem to potřebovala ze sebe dostat.
Takže když se dobelhávám domů, tak ~ přísahám ~ hodinu vkuse nemohu přestat brečet a vzlykat. Nejen kvůli té bolesti. Ale i kvůli tomu, čeho se na sobě, na svém těle a duši, dopouštím. Kvůli tomu, že si pořád takhle ubližuji. Ať už že nedokáži říct ne, že se ještě pořád neumím zcela postavit sama za sebe a za svou hodnotu… A poprvé po strašně dlouhé době se vnitřně zlobím na všechny muže, kteří toho všeho u mě zneužili. Ať už intimně, slovně, nebo na úrovni srdce a citů, kdy mi ublížili. Kdy jsem si zase já nechala ublížit.
Prosím, tyhle mé niterné pocity a slabosti tu nepopisuji proto, že bych chtěla ze sebe dělat chudinku. Ale proto, že je opravdu naprosto normální tuhle směsici pocitů cítit. Že je v pořádku dávat průchod všem těm emocím. A popravdě se za ně vůbec nestydím, protože přesně takhle to bylo, takhle jsem to cítila ~ v tu chvíli.
Jsou to pro mě přesně ty momenty, kdy si více a více uvědomuji, že svému tělu ještě stále neumím naslouchat tak, jak si myslím. Kdyby ano, tak by uvnitř půl roku netrpělo. A nemuselo by mě dohnat “pod skalpel.” A právě proto už se začínám poslouchat alespoň v těchto momentech, kdy nezadržuji pláč, křik ani bolest, kterou cítím v těch vypjatých chvílích.
Díky tomu, že tyto emoce cítím a dovoluji si sama veškeré ty pocity prožít, tak nikdy nikomu neřeknu, že něco moc přehání, nebo že něco zbytečně nafukuje a zveličuje.
Já to dříve dělala. Chtěla jsem upoutat pozornost, cítit zájem, politování. Bylo to takové volání o pomoc, které jsem si ani neuvědomovala.
Teď už nechci stahovat pozornost okolí, chci k té pozornosti přimět hlavně sama sebe, abych se už nemusela do takový stavů vůbec dostávat.
Ale víte, co je úžasné? Tělo je strašný držák. Dává nám obrovský náskok s těmi projevy a upozorněními na nějaký problém a to, že se něco děje. Tělu trvá dlouho, než podlehne a onemocní něčím vážnějším. Do té doby dává malé nápovědy a indicie skrze mírné zdravotní problémy.
Viz moje problémy s pletí. Problémy v intimních partiích, atd. …
To jsou vždy ty chvíle, kdy na sebe tělo chce stáhnout pozornost a říká nám: ,,Hele, tady jsem. Nezapomněl jsi na mě?”
Může to být právě klidně nějaká konkrétní část těla, o kterou málo pečujeme a nedáváme ji dostatek lásky.
Upřímně, já kvůli dřívějšímu zmiňovanému odporu k sexu a intimitě, neměla tendenci věnovat nějakou zvýšenou pozornost svých pohlavním orgánům. Ještě v únoru tohoto roku jsem neměla ani tendenci se sama sebe tam dole dotýkat. Neměla jsem to ráda. Vždy jsem čekala až to udělá něco jiný... a v takových chvílích šla paradoxně sama proti sobě, protože jsem to vlastně "nechtěla".
Pomohla mi s tím až mandala SEBEPOZNÁNÍ. To byl pro mě hodně hustej zážitek. Ale o tom třeba někdy jindy...
Chtěla jsem tím jen říct, že i když si myslíme, že se o své tělo staráme a děláme maximum, je důležitý být stále pokorný. A nebrat své zdravé tělo jako samozřejmost, protože jsme jen lidé. Den má 24 hodin a stále musíme zvládat obrovské množství podnětů a nároků svých i druhých. Je proto těžké tu pozornost dávat sám sobě ve všech směrech každý den. A proto, když naše tělo volá po odpočinku, je to známka toho, že už je opravdu unavené a potřebuje pohladit, zregenerovat a nabrat síly do dalších dnů a činů.
Jak říkám ~ tělo je držák a trvá mu, než onemocní. Ale zároveň má úžasné regenerační schopnosti ~ dokáže se totiž uzdravovat 10x rychleji, než “onemocnět”.
Což znamená, že když uděláme pro tělo 20x něco “nezdravého”, nemusíme se bát, nezabije nás to.
Naopak, když pro něj uděláme 2x něco dobrého a prospěšného, neskutečně ho to nakopne a čím víc dobrého mu dáme, tím rychleji nám to vrátí a dá se do pořádku.
A jak tedy předejít cystě Bartholiniho žlázy? Případně jak ji uzdravit, pokud je ještě ve “spícím” stavu?
Super článek tu: https://www.celostnimedicina.cz/bartholiniho-cysta-jak-si-jednoduse-pomoci.htm
1) Co se týče fyzické úrovně ~ žláza je součástí lymfatického systému a lymfatický systém je něco jako krevní oběh, kolující celým tělem a je napojený právě do krve, kam transportuje živiny ~ má rád pohyb. To znamená, že jakékoliv rozproudění těla sportem, procházkou je pro naše tělo prospěšné ~ to víme i všeobecně nejen kvůli bartholince. Je důležité udržovat lymfu v pohybu, aby se pročišťovala a veškeré špatné látky tím tak dostávala ven a neusazovala je právě ve žlázách.
2) Abychom zamezili “usazování” škodlivin v lymfě, je dobré v nějaké míře omezit lepek. V dnešní době je spousta bezlepkových variant těstovin, pečiva a jsou chuťově fakt super. Nejen, že tím prospějeme lymfatickému systému, ale lepek od slova lepit škodí samozřejmě i střevům ~ zamezuje jejich průchodnost, dochází k zácpám a špatnému vstřebávání živin.
Což pak logicky vede k tomu, že nemáme dostatek vitamínů a minerálů v těle, protože se přes střeva nepropustí, tím pádem některé části těla nebudou dostatečně vyživené a dojde k jejich následnému oslabení a onemocnění.
3) Lymfatický systém nemá rád nejen lepek, ale i cukr a nezdravé tuky (viz moje oblíbené a tučňoučké čokolády), takže i to je dobré mlsat jen v určité míře a né jako já pravidelně v rámci emočního zajídání.
Důležité: Tuků v semínkách, ořechách a některých olejích se vůbec nemusíme bát, ty jsou naopak pro naše těla velmi prospěšná a potřebná. To jen abychom se zbytečně nevyděsili.
4) Byliny a vitamíny. Naše tělo získává spousty prospěšných látek ze stravy, ale vzhled k tomu, že potraviny dnešní doby už nemají kvůli kvantitě tolik kvality, je dobré podpořit tělo doplňky stravy v různých formách. Ať už bartholinku máme nebo ne, je vždy samozřejmě jen ku prospěchu tělu doplňovat živiny a vitamíny.
S tímhle Vám úplně já neporadím. Za sebe doporučuji obrátit se na nějakého odborníka, který se tomu věnuje. Já už se několik let obracím na Dalibora www.cityshaman.cz. A taky zkusit natírat esenciálním levandulovým olejem.
5) Psychika ~ jak jsem zmínila výše v rámci psychosomatických příčin. Je dobré mít určitou míru sebereflexe a nestavět se do role oběti, protože každý z nás jsme tvůrce svého (ne)štěstí a voleb v životě, ale stejně tak je dobré přiznat si, že nejsme jen my těmi viníky.
Zkusme se na tu situaci a hlavně na sebe dívat více láskyplně a s pochopením. Každý děláme chyby. Ale ty chyby i já dělám proto, abych se z nich jednou ~ možná né hned napoprvé ~ poučila.
A taky je očividně dělám i proto, abych pak měla možnost napsat podobný článek jako tenhle a snad právě i tím dát nám všem kousek toho pochopení, které si neumíme dát sami.
Jak aktuálně řeším svou batholinku já? Vzhledem tomu, že mě po bolestivém zákroku zachvátil strach z opětovného zanícení, rozhodla jsem se po 4 a půl letech ke stejné metodě jako tehdy ~ přijmout předepsaná antibiotika doprovázená kombinací bylin od výše zmiňovaného fytoterapeuta.
Aktuálně jimi tedy hodně zatěžuji játra a celé své tělo. Proto můj režim obnáší jen lehké procházky, krátkou ranní rozcvičku hormonální jógy, péči o sebe v podobě obličejové jógy, sebe~hlazení a zdravou stravu doprovázenou hodně tekutinami ~ vody na odplavení špatností z těla.
S každým práškem antibiotik si povídám a děkuji mu za “uzdravení” mého těla bez projevů vedlejších účinků.
Když jsem začala pronikat do psychosomatiky, myslela jsem si, že se dá hlavou a pozitivní myslí uzdravit cokoliv. Pak jsem pochopila, že kombinace stravy, pohybu, mysli a bylinek je mnohem přínosnější varianta, protože je skvělé podchytit zavčas problém ze všech stran.
Jenže ve chvíli, kdy člověk, tak jako já nyní, ignoruje volání těla a nechá ten zdravotní problém vyústit až do takového stavu, tak už je potřeba požádat o větší pomoc.
V rámci těch menších problémů budu vždy hledat příčinu a mírumilovný způsob, jak tělu ulevit spolu s odpočinkem. Nechci do něj dávat ATB při každé rýmě a nudli u nosu, ani prášek na bolest při každém píchnutí. Chci ty příznaky pochopit.
V takových chvílích se zkusím zastavit a naslouchat, co mi tím tělo chce říct, ne ho přebít práškem a jet dál jako křeček v kolečku.
Ale když se stane rozsáhlejší problém, zahodím ego a nechám si pomoci, tak jako jsem to udělala teď.
Zase jsem se poučila. Pochopila zpětně příčiny toho, proč se to stalo a do budoucna se pokusím právě dělat své maximum pro to, aby se to neopakovalo. Mě a možná taky někomu dalšímu.
Nejsi na to sám/a. JSME V TOM SPOLU.
A já nám všem posílám každým takovým článkem podporu a pochopení na životní cestě plné strastí a radostí.
Držím nám pěsti.
S láskou
Simi Lavistrea