Endometrióza - konec nebo nový začátek?

V únoru letošního roku měli u mě lékaři podezření na endometriózu.
(viz předchozí článek - https://www.tobeme.cz/blog/endometrioza/ )

Tehdy jsem se zeptala sama sebe:
,,Co můžu udělat pro to, abych se cítila líp? Co můžu změnit?"

Hned mě tehdy napadlo: ,,Skončím s prací!"
A potom: ,,Rozejdu se s partnerem."
Tyhle záležitosti mě totiž v posledních měsících hodně stresovaly.
Další: ,,Začnu na sebe být víc hodná."

No a jak jsem psala v předchozím článku s částí práce jsem skončila.
Po 2 měsících jsme se se šéfem domluvili na úpravě podmínek, ale stejně to dopadlo tak, že jsem musela hledat něco jiného. 
Stále práce obnášela pravidelné cestování autem a s tím omezujícím cyklem to prostě nešlo.

Během srpna jsem si našla práci v nové firmě s názvem Pure Online, která je z domu a tak se krásně propojuje
s mým druhým půl úvazkem z předchozí společnosti. Důležité pro mě bylo, že obě práce mohu vykonávat z postele, když mi není dobře.

Upřímně, já nikdy nepochopím ženy, které mají menstruační potíže, bolesti, slupnou prášek a jsou schopné chodit do práce, kde celý den chodí,
nosí těžké věci, fungují na směny a nemohou se schoulit pod peřinou. Ne, nikdy to nepochopím.
Já jsem často nebyla schopná fungovat za mlada ve škole, natož teď v práci. Je to extrémně omezující.
A přála bych si, aby každý na světě alespoň jednou zakusil týden bolestivé menstruace.
Možná bychom se my ženy dočkaly většího pochopení a možná i jednoho až dvou dní volna, než ty největší hrůzy přejdou.
Protože ztráta energie při silném krvácení spolu s bolestmi jsou vážně celkem masakr.

Když jsem přemýšlela nad tím, proč se to děje zrovna mně, musel jsme si přiznat,
že v této "neschopnosti" pracovat jako většina normálních lidí na tomto světě, vidím i výhody.

Už na základce jsem totiž věděla, že jsem ten typ člověka, který nedokáže chodit do práce každý den na 8 a půl hodiny.
Nedej bože mít krátký + dlouhý týden, být v práci 12 a více hodin a volné dny trávit regenerací a dospáním únavy a deficitu.
Chápu, že některým lidem tohle vyhovuje, chápu, že to někteří zvládají...
Já fakt ne.
Mám pocit, že ten člověk, který vymyslel, že budeme většinu svého života pracovat, byl fakt magor.

Ženy by správně pro zdraví svého těla měly spát 8-10 hodin (jo, já vím, řekni to maminkám s dětmi), mužům stačí spát 7-8 hodin.
8 a půl hodiny (i více) bychom měli chodit do práce.
Nějakou dobu trvá, než dojedeme do práce i z práce. Někdo šťastný má práci za rohem. Ale jiným lidem cestování zabere klidně i 1-3 hodiny.
To znamená, že máme jen pár hodin volného času pro sebe či pro rodinu, děti, zvířata nebo starost o domov,
než odpadneme do postele a druhý den tohle celé opakujeme, než přijde víkend.
A žít každý den jen pro víkend? To je fakt strašný smysl života.

Přesně proto se snažím už od školy pracovat z domova - abych se mohla podvolit menstruaci, když je třeba.
Abych ušetřila čas při cestování do práce.
Proto se snažím dělat práci v oborech, které mě baví, abych celé dny netrpěla.
Přesto jsem se nedokázala nikdy dostatečně ohodnotit, docenit a dát najevo to, co si zasloužím. Jak v práci, tak ve vztazích.
A myslím, že právě to je to, co se mi snaží endometrióza naznačit.