Minulost ~ (po)minula

Minulost ~ něco, co už (po)minulo.
MinuLOST ~ něco, co už je ztraceno. 
Z anglického slova “lost” ~ ztratit.
Za to přítomnost se řekne v angličtině ~ present.
Současně to znamená “dar”.
Přítomnost jako dar, jako nová příležitost.

Vím, chce to čas.

Zapomenout na minulost, nechat ji za sebou,
neotáčet se a kráčet vpřed.
Často v ní vázneme, protože si zvědomujeme to hezké.
Připomínáme si přesně ty chvíle, které nám dělaly radost,
naplňovaly nás pocitem spokojenosti...
Mezitím co zapomínáme na ty, které nás bolely.
Na ty, kvůli kterým jsme odešly...

Jenže...změna je život.

Změna je to, co nás posouvá.
Je to čistý závan něčeho nového.
Něčeho neznámého. 
Mnohdy pro nás možná i děsivého,
protože je to mimo to, na co jsme zvyklí.
A to je ono.
Často je to právě zvyk,
který nás brzdí v tom roztáhnout křídla
a vydat se na cestu za lepšími zítřky.

,,Co když nebudou lepší?” Ptáme se?

Vždy budou lepší. Protože s každým krokem kupředu,
s každou změnou a s každým rozhodnutím
a zanecháním kousku minulosti za sebou,
nás čeká odměna za naši odvahu.
Nemusí to tak zprvu vypadat, ale je blíž, než si myslíme.
To, co musíme udělat, je, otevřít se tomu.
Pokud totiž zůstáváme stát stále s hlavou otočenou
přes rameno a pohledem vzad, neuvidíme to, co máme před sebou,
i kdyby to tančilo a skotačilo v rytmu našeho tlukotu srdce.
Možná právě proto.
Možná je to tak v souladu s námi, že to nepřehluší ten hukot minulosti.
Jsme zaslepeni vzpomínkami.
Zaslepeni touhou obnovit něco, co už není.
To, co už nás dávno minulo.

Teď a tady.
Přítomnost.

Chceme se s ní přít? 
Nebo se jí otevřít?
Je to jen na nás…