MOTIVACE KE CVIČENÍ?

MOJE MOTIVACE KE CVIČENÍ?
Často se mě ptáte, kde beru motivaci ke cvičení a k pohybu všeobecně.
.
Vezměme to od začátku. NIKDY jsem pravidelně necvičila.
.
Jako malá jsem vždy běhávala po parku s děckama a fotbalovým balónem. Lozila po stromech. Hrála na schovku nebo na honěnou. Prostě a jednoduše jsem sportovala, aniž bych to vnímala. Pro mě to byla prostě HRA. Mohla jsem jíst, co jsem chtěla a nevědomky to vyběhala, i když jsem "jen" běhala ve vyučovacích hodinách na záchod přes celou školu. Jako děti jsme takové živé stříbro, které chvíli nepostojí, neposedí. Pořád v pohybu. Když pak rostem/dospíváme, tak se logicky tyto pohybové aktivity snižují, pokud vyloženě nechodíme do nějakých kroužků nebo jiných pravidelných pohybových kurzů.
.
Já k tomu nikdy nebyla vedená. Nikdy jsme nechodila na žádné sporty. Vlastně..., absolvovala jsem 1 lekci v "pohybovkách", která následně obnášela 14 dní na antibiotikách. Od 2 let mám astma. A zvýšenou námahu mé tělo úplně nezvládalo. Proto alergoložka řekla, ať mě mamka odhlásí a už nikdy nic podobného nenavštěvuji. CHYBA. Jako dítě jsem nevěděla, kde mám hranici. (Občas to tedy ani teď nevím.) Ale poslední roky jsem se naučila řídit pocity - cítím na co mám a na co ne. Pohyb je naopak to, co mi pomáhá ty průdušky rozšiřovat. 

(ASTMA je onemocnění dýchacích cest - zúžení průdušek = menší průchodnost vzduchu do plic při dychání. Občas je doprovázeno sýpáním, kašláním. Záleží na "stádiu".)
.
Od malinka jsem vdechovala různé inhalační prášky, které mi měly průdušky rozšiřovat. Při fyzické námaze, kterou jsem přepískla, jsem si musela vdechovat "záchranné" inhalační spreje. Čím jsem byla starší, čím více jsem sportovala, tím více jsem se začala blížit k hranici "lehké astma". Dokonce jsem sama začala omezoval léky, protože jsem prostě cítila, že je nepotřebuji. (Tímhle samozřejmě nenabádám k tomu, aby kdokoliv přestal léky brát. V horších případech by to totiž mohlo hodně špatně skončit.)
Dokonce mi paní doktorka jednoho dne nabídla, že můžeme léky zkusit vysadit, pokud souhlasím. Ihned jsem byla pro! Tou dobou už jsem je stejně nebrala. A teď jsou to vlastně cca 4 roky od "mého" rozhodnutí. A 3 roky od oficiálního vysazení paní doktorkou.
Chodím na spirometrie - kontroly, což znamená, že jsem pod dohledem. (To mi připomíná, že bych se měla sakra objednat, haha.)
.
Až na omezení při běhání, které je pro mě a moje plíce opravdu náročné (s čímž se dá pracovat), tak se necítím jako astmatik. Cítím se jako zdravý člověk, který může všechno. Všechno, na co si troufne. :) A děkuji za to!
.

________________________A konečně? Slíbovaná "motivace".________________________
,,Kde bereš vůli vydržet? Jak se k tomu dokopeš?”
.
Já se k tomu (většinou) nekopu. Pro mě je pohyb život. Miluju, když mohu dělat sport, který mě baví. A to je jeden z důležitých faktorů!
= ZÁBAVA! Nedělala bych sport nebo aktivitu, která mě nebaví, protože tak by se mi pohyb jen zprotivil a já se k němu vracela jen z povinnosti. Nebo vůbec. Takže je důležité zkusit různé typy sportu a buď Tě to chytne a nebo ne - nevadí, zkusíš něco jiného a třeba to bude ono.
No a nebo taky ne. Hlavní je vůbec chtít.
.
= Sedavá práce! Aneb můj další faktor, proč se mileráda zvednu od toho zaprděného počítače a dám si byť “jen” 30-minutový workoutík doma s vlastní váhou, nebo třeba hodinovou procházku do města na schůzku a nebo si udělám víc času a zajdu si na in-liny, stěnu, volejbal.
.
Pro mě je pohyb jak fyzický odpočinek, tak ten psychický. Hejbnu svým osezeným zadkem a navíc pročistím hlavu, která je “zašpiněná” ať už nápady, co se práce týče a nebo běžnými každodenními problémy. Známe to všichni, že jo?
(To, že jsem s pravidelným cvičením začala po nabrání 10 kg díky ANTIKONCEPCI, to už tu bylo v článku Záchvatové přejídání )
.
Proto se nemusím do pohybu nutit. Protože je to pro mě svým způsobem únik od starostí a navíc vím, že to mému tělu a hlavě dělá moc dobře.
- udržuji se zdravá
- zpevňuji svaly
- cítím se víc sexy - supr bonus
- pohybem se zlepšuje trávení
- čistím si hlavu
- vyplavuji endorfin - hormon štěstí
- trávím čas s přáteli aktivně a né jen při sezení v kavárně
- je to fajn způsob k poznání nových úžasňáků
- vypotím ze sebe i nějaké škodliviny
- můžu bez výčitek zdlábnout kaloričtější jídlo, protože vím, že to vysportuju
- a navíc lidé sportovci jsou více průbojní v životě a v honbě za svými cíly a sny
.
Těch benefitů je xy!
Jak vnímáš pohyb Ty? Musíš se do něj přemlouvat? Co Ti to dává? Jak se cítíš?
.
PS: Nemysli si! I já si dost často ráda válím šunky doma a praktikuji gaučing! (Pár sportovních fotek totiž nic neznamená!)
Když se mi nechce, tak necvičím! A když se přemluvím, i když se mi nechce, tak nikdy nelituji, naopak!
Nejlepší, co můžeme udělat je, řídit se svými pocity.