~
Je to v horizontu třeba 2-3 týdnů. Takže opravdu rychlá odezva Vesmíru a zrcadlový efekt. Doslova.
Tráví se mnou čas příjemnými aktivitami, dává mi pozornost a pozor! Je to mazel! A co se intimity týče, jak už jsem zmiňovala ~ jsme jako dva magnety.
Hodně mě to uzdravuje. Ale aby to nebylo zase moc dokonalé, přichází facka. Naše pohledy na život, budoucnost a vlastně celkové nastavení už tak shodná nejsou. Takže vidina budování společného fungování se rozplývá jako pára nad hrncem.
A i když to zprvu hodně těžce nesu, protože já se prostě nikdy nevzdávám, odnáším si z toho hlavně to pozitivní.
Protože my fungujeme opravdu na bázi magnetů. Tak jako se naše opačné póly k sobě extrémně přitahují, stačí, aby se jeden z nás otočil k tomu druhému zády a nás to od sebe navzájem totálně odstřelí.
Ale… Zároveň neskutečně přiblížil mě ~ sama k sobě.
Uzdravil mě o kousek víc v intimní oblasti a navíc…mi ukázal Prahu. Ukázal mi ji jinak, než jsem ji měla zafixovanou. A tak tu teď žiju. ŽIJU, protože MŮŽU, jak já říkám.
Tohle motto vzniklo už v srpnu 2019, kdy jsem si myslela, že žiji život plnými doušky, ale čím dál více si uvědomuji, že tehdy mě to motto teprve podporovalo v tom, se na ten život a žití ladit. Začít dělat kroky kupředu a až v dubnu 2021 ho opravdu začít žít.
Přesto si myslím, že to jde stále ještě víc a líp, ale každý den jsem o krok blíž…
Udělala jsem ze sebe prioritu a začínám se rozhodovat podle sebe. Podle svých tužeb a přání teď a tady. Bez ohledu na to, kdo si co myslí o mě a mých tužbách. Věnuji se sama sobě, práci, která mi dává smysl, ať už je to psaní nebo tvorba Mandalovníku s Iri. A i když je náš projekt stále v plenkách… Člověk zprvu více energie, času, práce a financí investuje, než dostává. Věříme.
Ještě víc se bojíme, ale věříme…
Obě totiž ~ já i Iri ~ fungujeme z rezerv, které nám zatím dovolují věnovat se tomu, co nám dává smysl. A pořád věříme, že nás a naši tvorbu Vesmír a podobně smýšlející lidé podpoří. Protože v tom, co děláme a přinášíme, (u)vidí alespoň z poloviny smysl tak jako my. Byla by škoda, kdyby tento potenciál ztroskotal na tom, že pod mostem není zásuvka ani wifi připojení pro pokračování v tom, co milujeme a čím poslední měsíce žijeme, co myslíte? Hehe. O:)
Předem děkujeme za jakoukoliv podporu. ❤
KOUSKY DUHY pro barevnější den i život ~ www.duhamehozivota.cz
MANDALOVNÍK terapeutický deník, který Tebe i Tvé emoce přijímá takové jaké jsou, Tebe přijímá takového, jaký jsi ~ www.simiri.cz
POBYT V ORLICKÝCH HORÁCH, nacítění se na sebe a společné sdílení se v přírodě ~ www.letitslou.cz
To já jen, abychom věděli, že i když člověk dělá na první pohled svou práci snů, plní tím i jakési své poslání, tak ne všechno je vždy zpočátku dokonalé. Ale taky chci, abychom věděli, že ŽÍT, protože MŮŽEM, můžem začít opravdu kdykoliv. Nepotřebujeme k tomu vhodné podmínky, ty si totiž postupně vytváříme.
Mě to trvalo 1 rok a 8 měsíců a vlastně 25 let ~ celý život do nynějška, přesto to stále není dokonalé…, a vlastně nikdy ani nebude.
Vždy to totiž bude nedokonale dokonalé, ale moje ~ podle mě. A to je na tom to důležité.
Během posledních pár dní jsem si dokázala sesumírovat tyhle vypsané myšlenky a přemýšlet nad vším opravdu do hloubky. Byť bylo těžké si to všechno přiznat. Dala jsem si na to dostatečný prostor. A nyní sama za sebe vím, že tohle je ta moje pravda. Pravda, která sahá ještě do větších a větších hloubek, ale to už si nechám do knihy, jejíž tvorbu mi odstartovaly právě tyto řádky v posledních dnech, které se mnou pročítáte ~ děkuju.
A tak si říkám, jaké mám veliké štěstí, že mi tento “mírný” zážitek nezanechal šrámy na těle a skrze celé to zpracovávání snad ani ne na duši. Protože jak vidíme, i v rámci jednoho zážitku můžeme v sobě otevřít spousty témat, která sahají do hlubin oceánů našich emocí. Těch, které si často nepřipouštíme.
Už nechceme tu minulost vidět ani živit. Jenže opustit ji, jde jen tehdy, když ji pochopíme a uzdravíme.
Proto s Iri děláme to, co děláme. Mandalovník, který je průvodcem našich emocí a strachů. Je našim průvodcem toho, kým jsme, nesoudí. Pouze nám pomáhá otvírat a zpracovávat témata, která nechceme vidět. MANDALOVNÍK Tě přijímá takového, jaký JSI. A je úžasný to přijetí cítit.
Já, Iri i naše skupinka MANDALOVNÍIKÁŘŮ to přijetí cítíme. Můžeš se k nám přidat. Přivítáme Tě na cestě přijetí s otevřenou náručí…
Najdeme na ní společně tu vnitřní sílu. Všichni ji máme. Jen na ni často zapomínáme, když se na chvíli schová pod závoje slz a vzteku. Jenže právě i v tom je ta síla - ukázat slabost, lidskost, přirozenost, ukázat sám sebe. A to přesně můžeme sami se sebou, s Mandalovníkem, se Simiri, s terapeutem a nebo nemusíme vůbec nic. Ty možnosti jsou. Záleží jen na nás a na tom, co (ne)potřebujeme.
Jsem ráda, že to mohu sdílet a možná tak některé z nás přimět k zamyšlení nejen nad svými fantaziemi, touhami, strachy, minulostí, emocemi, pocity…
Nebo dokonce nad situacemi, které jsme si už reálně odžili a do dnešního dne je nedokázali rozluštit? A tak se jimi trápíme. Brzdí a omezují nás v našem životě, v růstu, v rozvoji… V tom zanechat svou minulost za sebou a jít kupředu světlým zítřkům ruku v ruce se svými stíny.
I ty jsou totiž naší součástí. A vychází na povrch paradoxně nejvíce tehdy, kdy se je snažíme schovávat a dělat že nejsou. Že neexistují.
Se vším se dá pracovat. Já jsem na to dříve nestačila sama. Potřebovala jsem terapeuta, aby mě vedl. Od loňska jsem se toho díky němu hodně naučila. Jsem vděčná, že mám možnost se na něj stále obrátit a vděčná jsem, že často spoustu věcí dokáži už řešit sama, s přáteli nebo s Mandalovníkem.
Říkám to pořád ~ terapie mi zachránily život. Jsou důvodem, proč dokáži být nyní víc a víc upřímná sama k sobě i k Vám…
Jak vždy říkám ~ ŽIJU, protože MŮŽU…, děkuju!
S láskou a vděčností
Simi Lavistrea