~
Sedáme si naproti sobě. Chytá mě za ruce pro “napojení”. Já automaticky zavírám oči.
Pak mi říká, ať si lehnu na záda.
Lehám si a opět zavírám oči. Už v tuto chvíli cítím, jak celá tuhnu.
Sundává mi šátek a začíná mě jím “hladit” po těle.
A já se jen utápím ve svých destruktivních myšlenkách: ,,Ty vole, vždyť mě teď vidí úplně celou nahou, ale jako úplně.”
Jsem v křeči. Dýchám a hlavou se mi honí: ,,Hlavně nedělej hysterku. Teprve to začalo a Ty už máš problém. Přitom pro něj je to úplně normální, stejně jako když gynekolog každý den vidí desítky ženských klínů. Byla jsi hrdá na to, jak jdeš překonávat své strachy a už teď to nezvládáš. Ty jsi teda hrdinka.”
Pak si sedá za mnou, dává si moje nohy přes sebe a slyším nějaké šustění. Hrklo ve mně. Nevím proč, ale první myšlenka je, že má v rukou kondom, který rozbaluje, proto to tak šustí. Otevírám oči a jakým překvapením pro mě je, když zjišťuji, že si dává na ruce jen masážní olej…
Buší mi srdce jako o závod, jak mě to polekalo. Říkám si, že jsem fakt paranoidní.
,,Holka nefandi si tak. Takhle to fakt nefunguje, že by Tě chtěl hned nějaký chlap přefiknout. A už vůbec ne chlapík, který pomáhá ženám s traumaty.” Blesklo mi hlavou.
A víme, jak to je. Už jen, že mě něco takového vůbec napadne… Tyhle myšlenky spíše vypovídají něco o mě, než o něm…
Začíná mě masírovat olejem od bodů na chodidlech směrem nahoru ke krku, přes ruce a takhle pořád dokola.
,,No jasně, teď se snaží rozproudit mi v těle ty energie, nějak mě uvolnit a tak.” Pomyslím si.
Milí čtenáři, je Vám asi jasný, že když furt takhle přemýšlím, tak se fakt nedokáži uvolnit, že?
Uklidňuji se, že mám prostě moc bujnou fantazii a se zavřenýma očima, nehybně jako dřevo ležím dalších x minut.
___________________________________
Poznámka pod čarou:
Připomíná mi to mé dřívější intimní zkušenosti, kdy jsem stejně nehybně bez sebemenšího projevu ležela pod svým partnerem a čekala. Čekala na to, co bude? A tak ucítím něco? Bude to bolet?…
___________________________________
Pak mi masíruje body v klíně. Ty body, které mě mají odblokovávat. Je to dost nepříjemné, někdy bolestivé, až se mi z toho chvílemi krčí obličej. Oči neotvírám, prostě jen držím a říkám si, že jsme asi na správné cestě, protože se tam jistě uvolňují ty bloky.
Najednou cítím, jak se nade mě nahýbá. Nad hrudníkem blíže klíčním kostem mi začíná dýchat teplý vzduch nalevo, napravo…a jde dolů. Níž a níž. Pořád si vsugerovávám, že je to jistě normální součást léčení. A pak…
Cítím, jako by mi dole štrejchl nejen teplý vzduch, ale i rty? Asi omylem? Není nějak moc nízko?
A najednou jako bych cítila ve svém klíně jazyk.
,,To není možný. To je blbost. To přeci nemůže… Takhle by to léčení přeci probíhat nemělo? To se ne-děje?!”
Děje. Opravdu je to jazyk. Nemám odvahu otevřít oči a čelit tomu, co se odehrává tam dole.
V tuhle chvíli mi vůbec nedochází, že je to z jeho strany zneužití důvěry a situace.
Víte, co se mi místo toho honí hlavou?
,,Ještě, že nejsem zadaná, protože by to znamenalo, že podvádím partnera… Vlastně, kdybych zadaná byla, měla bych alespoň právo říct, že tohle dělat nemůžeme.”
______________________________
Poznámka pod čarou:
Již v minulosti jsem jednou nevěrná byla a zařekla se, že už nikdy víc. Opět zkušenost, u které jsem myslela, že ji nikdy nezažiju. Vždy jsem nevěrou opovrhovala, protože jsem ji viděla všude kolem sebe. Nechápala jsem, jak toho může být někdo schopný.
Pochopila jsem ve chvíli, kdy jsem se do té situace sama dostala. Situace, která mi předala, co měla. Dala mi totiž nadhled a pochopení v rámci nevěry jako takové ze strany “viníka” i “podvedeného”. Nikdy to není jen černobílé. Vždy jsou v tom dva…Stejně jako teď při tomto incidentu. Ale o nevěře třeba někdy příště…
______________________________
Ne, opravdu mi v tuto chvíli nedochází, jak absurdní je myšlenka, že ty hranice chci stanovit kvůli tomu, abych neublížila někomu jinému. Přitom vůbec nevnímám, že právě teď “ubližuji” sama sobě, protože se za sebe nepostavím.
,,A vnímám to vlastně vůbec jako ubližování?”…
.
.
.
Pokračování ČÁST 4.