Oči jsou prý okna do duše. A já odjakživa “chtěla”, aby ty mé byly hnědé.
Myslela jsem, že se budu líbit více lidem okolo sebe. Tak to na mě alespoň působilo.
Že holky s hnědýma očima jsou žádanější.
Pak jsem se smířila s tím, že moje okna do duše mají prostě jinou barvu.
A vždy když se teď v zrcadle dívám skrze ně, vidím tu svou duši mnohem jasněji.
Ne kvůli barvě, ale proto, že jsem ze své duše před rokem začala postupně strhávat ty vzorce a očekávání, kterými jsem ji celý život obalovala, aby(ch) se (za)líbila druhým.
Paradoxem je, že jsem nakonec stejně nikdy nebyla dost dobrá pro sebe, natož pro ty druhé.
Proč?
Protože jsem já nebyla já.
Začínám tu duši konečně vidět jasněji ~ já i mé okolí. Protože teprve nyní se upřímně ptám sama sebe, co chci, co si přeji.
Popravdě? Je to dost těžký ~ zjišťovat to, co chci já, místo toho, co chce ten svět kolem.
A hnědé oči (už) to (pro mě) nejsou a vlastně ani nikdy nebyly.
Víc totiž teď vnímám minimálně to, co už nechci. A díky tomu snad dříve či později poznám to, co má duše vlastně chce?
Duše jménem LAVISTREA ~ Už to bude rok, co jsem začala užívat své “druhé” jméno.
Každé jméno, příjmení, dokonce přezdívka má určitou vibraci a ovlivňuje nás na naší cestě životem, aniž bychom si to často uvědomovali.
A právě jméno duše může podpořit náš růst, vývoj. Pomáhá odhalit i náš potenciál a dar.
Když už tu mluvíme o očích ~ oknech do duše ~ a jménech (nejen) duše.
Mohli bychom se v rámci sebepoznání a sebepochopení rozebrat i z jiných úhlů pohledů, co Vy na to? Protože jak chceme poznávat druhé okolo nás, když neznáme sami sebe?
Právě například naše jméno, datum narození..., i to je součástí SEBEPOCHOPENÍ.
Je spousta způsobů, jak sám sobě porozumět, jak se pochopit. Jen je potřeba se k tomu zastavit.
A na to často nemáme čas. Vlastně…, pokud právě teď čteme tyto řádky, možná jsme si ten čas udělali?
Protože jsme pro sebe důležití a záleží nám na tom, kdo jsme a co od života chceme?
Skvělý.
Sami sebe můžeme poznat v samotě a tichosti, kdy dokážeme naslouchat tomu hlasu uvnitř nás.
Bez rozptýlení mobilů, počítačů, hudby... Prostě BÝT ~ jen tak, pro sebe.
Ale ještě lépe se poznáváme v interakci s naším okolím. Jak to? Čím to?
Nastavujeme si zrcadla, ve kterých si vzájemně ukazujeme to, kde máme slabá místa.
Možná máme občas pocit, že „sami sebe nepoznáváme“. V různých situacích máme „jinou“ tvář a nemusíme být zrovna blíženec, který je tímto způsobem charakterizován.
Nemusíme mít ani diagnózu duševního onemocnění jménem schizofrenie proto, abychom byli lusknutím prstu „jiní“.
Právě ta interakce s naším okolím nás mnohdy rozhodí. Cítíme se nepochopení, ublížení. A přesně to je ta chvíle, kdy je pak dobré uchýlit se k té tichosti v samotě a nechat své myšlenky plynout. Ptát se sám sebe: ,,Proč mě to tak zabolelo? Proč mě to rozčílilo?"
Ten druhý totiž většinou záměrně nedělá nic, čím by nám chtěl ublížit. To jen my máme určitá zranění tam uvnitř naší duše a našeho srdce, o kterých nevíme mnohdy my sami, natož naše okolí ~ proto se do nich někdy nevědomky strefí.
Ale nebylo by lepší nahlédnout pod všechny ty obaly a masky, které jsme za život nasbírali? Nasbírali ze strachu, abychom se obrněli? Aby nám ostatní neublížili? Proto se za ně schováváme. Aby ostatní neviděli ty naše rány, jizvy a slabiny.
Tím však nejvíce ubližujeme sami sobě.
,,Co oči nevidí, to srdce nebolí.” říkává se.
Za sebe už mám na tento citát jiný názor.
Chci TO vidět a slyšet, i když to “bolí”.
Ve finále je pro mě totiž mnohem lepší vidět tu pravdu, než se nejasně dívat přes závoj trpké nevědomosti a žít v domněnkách, které jsou za tím závojem úplně jiné.
Protože to je právě ono.
~ NEBOLÍ TA PRAVDA ~
Bolí jen ta (o)čeká(vá)ní, která se nikdy nenaplní.
Bolí nás jen to, o čem naše vědomí samo neví. A tak se s tím nedokáže(me) poprat.
Proto...
To, co očí vidí a mysl ví, s tím se srdce časem sladí.
A stejně tak pak může i naše okolí...
Čím více jsme totiž upřímní sami k sobě a k druhým, tím líp se nám potom žije. Protože Ti, kteří nás mají rádi, nezneužijí úmyslně našich ran. Naopak. Budou nám pomáhat je hojit. Ti, kteří jich zneužijí, nepatří do našeho života.
Ať už máme nebo nemáme rádi astrologii, horoskopy, terapie,… Ať už se o to zajímáme, nebo ne. Je to další malý puzzlík do obrazu sebepochopení.
Zkusme proto následujícím řádkům dát šanci, když už jsme tu. Možná nás obohatí a možná nás naopak utvrdí v tom, že to není nic pro nás, ale v obou případech jen získáme ~ obohacení nebo potvrzení.
Jako malá jsem horoskopy žrala, každý den zkoumala, jestli se mi předpověď naplní a zároveň jsem vždy soudila podle charakteristiky slunečního znamení, jestli se ke mně můj kluk hodí a nebo ne. (Upozorňuji, že jsem byla dítě... No dobře, to bylo sice ještě rok zpátky, ale teď už jsem alespoň v pubertě.)
Později jsem pochopila, že je strašně krátkozraké a hloupé se řídit „jenom“ tím. On ten život nás naučí. Hlavně terapie naučí.
Základní rysy jednotlivých charakteristik znamení jsou sice fajn, člověk se v tom místy najde, ale je zde mnoho dalších faktorů, které ovlivňují to, jací jsme a jak se chováme. Nejde tady totiž jen o to, že by sluneční znamení bylo jediným „znamením“, které nás ovlivňuje. Ne. Je tu i lunární znamení, ascendent, descendent, číselná vibrace našeho jména, životní číslo… ALE hlavně ~ důležitým faktorem je výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme. To, jaké vůbec máme možnosti se projevovat nebo naopak potlačovat to, kdo jsme. To, kým chceme být. Naše slabé a silné stránky. Přesně to prostředí a čas, ve kterém máme docházet k nějakému SEBEPOZNÁNÍ , POCHOPENÍ a často je to spíše SEBEPOTLAČOVÁNÍ.
Protože jsme v ranném věku většinou svým okolím směřování někam, kam to cítí za nás ~ jako to správné. A oni to s námi samozřejmě myslí nejlíp, jak jen mohou.
A tak my posloucháme. Ale na své pocity a potřeby zapomínáme. Protože chceme být tou hodnou holčičkou nebo tím hodným chlapečkem, kteří poslušně naplňují ta očekávání druhých. Potom se divíme, že nám to v životě a při komunikaci s okolním světem drhne ~ v rámci mezilidských vztahů ~ rodinných, partnerských, pracovních. Nepotkáváme se na té společné cestě pochopení…, protože si každý brnkáme na ta slabá místa, která nás bolí ~ ZRCADLENÍ. O to hůř se s tím pracuje, když ta slabá místa vlastně ani sami neznáme.
Věřte mi. Na vlastní kůži jsem to žila. Myslela jsem, že emoční výbuchy jsou součástí mě a mé povahy. Toho, že jsem přeci ohnivý beran, který je tvrdohlavý, umanutý a prudký, ale!
Za prvé ~ znamení berana je jen malý zlomek mé osobnosti a…
Za druhé ~ ty výbuchy byly způsobeny právě potlačenými tužbami, potřebami, emocemi, abych byla ta hodná. Ta hodná, která jednou za čas vybouchla jako papiňák, aby ze sebe všechno vylila a mohla to znovu po okraj přeplňovat ~ tudíž jsem vlastně hodná nebyla a naopak jsem slýchala, jak zlá jsem. O to víc zmatená jsem byla.
,,Proč? Vždyť dělám vždycky všechno tak, jak mám!"
Pak udělám jednu chybu (tzv. už to nevydržím a vybouchnu) a jsem hned zlá. Ne proto, že bych byla ohnivý a prudký beran. Ale proto, že jsem chtěla být hodný a dobrý člověk. Jenže i hodný a dobrý člověk musí říkat ne ~ zavčas a ne před nebo během výbuchu. Prostě vždy a kdykoliv, když nechce nebo nemůže. Hodný člověk totiž musí být hodný a laskavý především vůči sobě, aby mohl být hodný na ty okolo sebe. A to je něco, co mi nedocházelo.
Chtěla jsem být hodná v očích jiných. Ale uvnitř jsem tím zadupala své já.
Nakonec to dopadá tak, že se probouzím během 10 měsíců a 22 sezení s terapeutem a vlastně přicházím na to, že se potřebuji zvednout a poskládat celá znovu a líp. PODLE SEBE. A tak poznávám ty své slabiny/síly každý den.
A je to hodně zajímavá cesta sebepochopení. Sebepochopení, které právě propojuji díky tomu, co jsem se naučila v terapiích… pak i v rámci numerologie, astrologie, horoskopů, jména duše a hlavně vnímání vlastních pocitů, potřeb a rozhodnutích, které dělám konečně sama za sebe. Už se neptám druhých, jestli můžu?
Ptám se sama sebe, jestli chci. Chci? Samozřejmě vždy v souladu s tím, aby to neubližovalo nikomu kolem mě.
A ne není to snadné. Protože jsem pak měla tendenci padat z jednoho extrému do druhého. Z extrému všechno pro všechny ~ do extrému teď už všechno pro sebe, protože potřebuji naplnit ty ztráty za ty roky udupané. A s tím se občas poprat a sejít se sám se sebou někde uprostřed toho všeho? Joo to je masakr. V tom mi pomáhá i náš Mandalovník, se kterým se zastavím, nacítím, popřemýšlím a více méně pak i lépe „vím“. Děkuju za to.
Pokud se někdo vydáváte na cestu sebepochopení a jste otevření tomu dívat se na sebe z různých úhlů a nejen z venku, ale i zevnitř, mám tady pár doporučení.
V rámci astrologie, horoskopů, numerologie:
~ @astrocoffeecz
~ https://najdise.cz (Je potřeba znát své datum narození, přesný čas a místo narození, aby výčet byl vždy, co nejpřesnější.)
V rámci vnitřního poznávání:
~ @terap.io a jejich terapeuti
~ Mandalovník a ladění se na různá emoční témata
~ Osobní mandala Od Ajri
~ @letitslou a pobyty v Orlických horách zaměřené na zpomalení a nacítění se sama na sebe v přírodě
~ Tarot (byť se to nezdá, tak i výklad karet může být krásným zrcadlem naší duše, když si člověk zvolí správného průvodce ~ za sebe doporučuji @zuzutarot, @lenormadine_karty, @letame_bez_kridel )
~ novinkou je pro mě HUMAN DESIGN, kde zjistíte svůj archetyp, který Vám pomůže pracovat s vlastním nastavením ve vztazích, komunikaci, práci,... (Já jsem emocionální GENERÁTOR 2/4).
~ Úžasné jsou otázky na zamyšlení od posviť.si
~ Mapa duše, díky které si člověk nechá načíst své dary. Mé jsou PRAVDA, řád & harmonie, síla & manifestace.
~ Typ duše podle Thea Benodis ~ díky semináři a příběhu duše jsem zjistila, že jsem TRANSFORMÁTOR ~ specialista na počáteční nesoulad (1. kolo)
A taky jsem zjistila, že nejsem domovská duše, jsem jednoduše řečeno mimozemšťan a můj příběh mě rozplakal a vyrazil mi dech i v rámci toho, jak se mi děje v životě, byť jsem do nedávna nevěděla, že existují typy duší. Mám silnou duši i silné tělo. Poslední měsíce zpracovávám veškerá poznání a učím se je aplikovat ve svém životě. A není to zrovna lehké, ale nevzdávám se.
Jak říkám, sebepoznání je mou vášní a někdy i propastí. :) Miluju to.
A co, nebo kdo jsem tedy vlastně já?
Jsem Simona Dočkalová ~ význam jména SIMONA je „slyšící“ ~ naslouchající, ale často jde slyšet spíše mě. Někdy i víc, než dost, nejen proto, že mě dříve často mnozí neposlouchali a tak jsem musela začít "křičet", abych byla vyslyšena, ale i proto, že mám fakt hlasitý smích, který mi nejde krotit a rozléhá se všude.
Z numerologického hlediska v číslech jsem SIMONA DOČKALOVÁ jako:
Činné číslo - Ukazuje na podstatu bytosti a jaký je člověk uvnitř.
8 = Energie, umírněnost
Dědičné číslo - Ukazuje na přínos nebo zátěž ze strany předků.
3 = Chápavost, vnímavost, bystrost
Vibrační číslo - Ukazuje na osobnost člověka a jak se jeví okolí.
11 (klady) = Silná psychická energie, inspirace a zodpovědnost
11 (zápory) = Úzkost, nervozita, podrážděnost
Intimní číslo - Ukazuje na naše vnitřní ideály a skryté touhy.
3 = Touhu po činorodosti, nezávislosti a spojení s okolím.
Číslo realizace - Ukazuje na naši skutečnou hodnotu charakteru.
8 = Dostatek energie, upřímnosti a autority
(Zjistíte tu: https://numerologie.najdise.cz/numerologie-jmena )
Jméno duše: LAVISTREA
~ žena činu a ctnosti srdce. Žena, která svou proměnou mění sebe, rodinu i svůj svět. Ona nyní vede svůj kmen, svou rodinu novou cestou, inspiruje svou cestou duše.
Je hvězdnou bohyní, propojena se zemskou i hvězdnou matkou. Lavistrea je hvězdnou bytostí, jejíž hlavní domovinou je souhvězdí Orionu.
Její nejvyšší kvalitou je její čistá láska ke všemu, co je. Je božskou divou. Má vůdčí potenciál v srdci, nechť se nechá vést svým srdcem. Je něžností i sílou.
V rovnováze obojího tkví její síla. V jejím nitru je velká síla, kterou posiluje propojením s přírodou a živly. Je tu, aby v této inkarnaci otevřela naplno své srdce, a svou láskou měnila vše, co láskou není. Co dělá srdcem, naplňuje ji radostí, to je jejím posláním.”
(Tohle se bohužel nedá zjistit zadarmo. Nechala jsem si jméno načíst loni v záři od Miriam Stelariia Latia a stálo mě to 2.500,-.)
Mé životní číslo je: 4
Dosáhne pracovních úspěchů díky své vytrvalosti a systematické práci. Důležitá je důslednost a pořádek. Úspěch v pozdějším věku a po poměrně usilovné práci. Důležitá je trpělivost. Tato osoba je praktická a konzervativní. Nemá chuť ke změnám, i když nemá ráda monotónní život. Je obvykle fyzicky zdatná a proto dává přednost činnostem, kde uplatní fyzickou sílu a obratnost. Je pracovitá. Potřebuje jistotu věrnosti partnera.
Pozor na nedbalost a zúžený pohled na život. Opatrnost při rozhodování. Pozor na to, aby to, co prožívá, neobracela dovnitř, což působí na nervový systém, proto je důležité uvolňování energie. Může se objevit nedostatek sebejistoty.
Poznámka: Tenhle výčet seděl ještě rok zpět jako prdel na hrnec a něco sedí stále. Ale i konzervativnost, nechuť ke změnám se dá přetočit vzhůru nohama v tom nejlepším slovasmyslu. A i zúžený pohled na svět se dá rozšířit, když se člověk začne otevírat. Takže mi ve finále zůstaly ty pozitivní aspekty a ty na první pohled negativní jsem dost prolomila. A je to boží pocit tu změnu žít. Ovšem, nemusíme se měnit. Někomu je v tom dobře, někomu to vyhovuje. Což nebyl můj případ. Já cítila, jak moc mě to v životě omezuje a proto jsem se rozhodla na tom pracovat.)
(Vypočítá se součtem všech čísel v datu narození ~ 11. 4. 1996 = 1+1+4+1+9+9+6 = 31 = 3+1 = 4)
Pokud nechcete počítat: https://numerologie.najdise.cz/zivotni-cislo
Sluneční znamení ~ BERAN (oheň)
- zjistíme podle svého data narození
Lunární znamení ~ VODNÁŘ (vzduch)
- zjistíme dle data narození a času (https://astrologie.najdise.cz/mesic-luna/mesicni-znameni)
Ascendent ~ PANNA (země)
Descendent ~ RYBY (voda)
- zjistíme dle data, času a místa narození (https://ascendent.najdise.cz)
Tohle jsou delší charakteristiky, takže Vás nebudu těmi svými zahlcovat. Jsou tam i kombinace typu „Slunce v Beranu ~ Luna ve Vodnáři“. Ascendent v Panně a k tomu je automaticky přiřazen protější descendent ~ u mě tedy znamení ryb. A tak dále...
Každopádně je u mě vidět, že jsem fakt živel. Protože v rámci 4 znamení obsahuji všechny 4 možné živly ~ oheň, vzduch, země i voda. A v tom se nepodaří narodit úplně každému. Možná i proto se často ve svém životě snažím sloučit neslučitelné. Vlastně i v charakteristice jména Lavistrea mám psané, že posiluji svou sílu propojením s přírodou a živly. A tak propojuji, všechno a všechny, protože to je to, co mě baví, naplňuje a dává smysl ~ SPOJENÍ ~ PROPOJENÍ.
Člověk si s tím vším může krásně hrát. V něčem se najdeme více, v něčem méně. Důležité je, být k sobě upřímný. Není to o tom se měnit. Je to o tom, se pochopit. Už tím totiž pocítíme úlevu. A pak je jen na nás, jestli s tím chceme dále pracovat.
V rámci terapií se mi ulevilo hodně, když jsem zjistila, že nejsem zlá. Zjistila jsem, že nikdo z nás nejsme zlý. Všichni jsme jen uvnitř zranění a pak jednáme prudce, i když nechceme. Protože neznáme ty spouštěče. Ty knoflíky, které nám druzí stiskávají při komunikaci a případných nedorozuměních.
Proto je tak důležité mluvit. O všem, co nám dělá radost, o všem, co nás trápí. Nejen, že tím budeme pomalu přicházet na to, co (ne)chceme a (ne)potřebujeme. Ale díky tomu to budou vědět i druzí a pak nám záměrně nebudou ubližovat. Upřímnost k sobě ~ k druhým, to je cesta ke spokojenějšímu životu a sebepoznání.
Ohledně sebepoznání doporučovala kamarádka dvoudílný český film https://www.sebepoznani.film
Sama se na něj chystám, tak pokud chcete, mrkněte taky. :)
Dále poslouchám nyní na doporučení jedné z Vás super sérii podcastů ohledně EGA a toho, jak nás ovládá v každodenním životě, brání nám jít za svými sny a mohu vřele doporučit.
https://ceskepodcasty.cz/podcasty/zivot-s-egem
Další skvělé podcasty v rámci výchovy doporučuji 13 hříchů rodičovství. Doporučení Ajri. Je to skvělé poslouchat z pozice rodiče i dítěte.
https://open.spotify.com/show/2ZUwxpjeCryVwmMaiQxfMK?si=O9o7P_boSO2eJA8YUwSh-w&dl_branch=1
A pak taky samozřejmě 4. mandala SEBEPOZNÁNÍ a celý náš Mandalovník.
S tou mandalou jsem si prožila úplně jinou zkušenost, než zmiňuji tady v článku v rámci horoskopů, jmen atd.
Bylo to na úrovni sexuality. A byla to věc, která mě hodně přiblížila k sobě.
Jinak Mandalovník nezmiňuji jen proto, že ho tvoříme s Ajri my. Zmiňuji ho, protože nás reálně opravdu na té cestě sebepoznání a rozvoje provází.
To, co dokážeme my s Mandalovníkem bychom my a Vy dokázali i bez něj. Jenže bychom se v tom mnohem více plácali a možná si na to ani nenašli čas?
Zahloubejme se každý sám do sebe, jestli si děláme pravidelně dostatečný prostor pro sebe a své myšlenky...
Mandalovník je průvodce, který nám připomíná to zpomalení a zastavení. Je to prostředek pro nacítění se na sebe, když si ten prostor jindy nedáme.
Popravdě k jeho myšlence jsme došly po terapiích a právě i díky terapiím s odborníkem z něj dokážeme teď samy za sebe vytěžit maximum na úrovni pochopení, emocí a mít tak hluboká uvědomění. Ať už ale člověk terapie navštěvuje nebo ne, každé zamyšlení a zahloubání se tam hluboko dovnitř, nám pomáhá nacházet ty drobečky na cestě k sobě. A o tom to je. Každý jsme v tom sebepoznávání a rozvíjení někde jinde. A někomu může pomoci už jen když nechá jednotlivé mandaly na sebe působit a nijak konkrétněji s nimi nepracuje.
Mandalovník si vždy cestu najde, jak nás posunout, zastavit nebo nám prostě jen ulevit…Tím, že nám dá pochopení, kterého my sami nejsme úplně za každé situace schopní. Protože Mandalovník nás přijímá takové, jací jsme.
A i proto jsem vděčná za magickou a silnou osobní mandalu od Ajri, která je přímo pro mě. Pro takovou, jaká jsem. Děkuji Ajri. :)
S láskou a vděčností
Simi Lavistrea