Vystupuji z horské dráhy s názvem SEBEROZVOJ.

Aktivní seberozvoj už nějakou dobu “nezvládám”. 🤯

Nevím, jak to máte Vy, ale já už několik týdnů vnímám, že se vyloženě nechci aktivně hnát za rozvojem své osobnosti.

Od roku 2016 jsem nasedla na horskou dráhu s názvem “seberozvoj”.
Proč zrovna před 7 lety?
To je otázka za zlatého bludišťáka!

Jo. Mnozí z Vás (věrných úžasňáků ❤️) ví, že se tehdy mému velmi blízkému člověku
projevila rakovina lymfatického systému a pro nás všechny kolem začal bláznivý kolotoč.

A s ním jsem právě tehdy započala hledání odpovědí na otázky a úlevu ve všech možných souvislostech těla,
mysli, duše, života, smrti, Vesmíru a vlastně čehokoliv mezi nebem a zemí.
To pokračovalo i po ukončení trápení mého blízkého nemocného, který odešel za duhu.

Ne, celé to hledání a nacházení nebylo špatně. Byla to má forma útěchy a útěku zároveň.
Všechno bylo mnohem snazší, když jsem některé věci pojmenovala.
Když do sebe souvislosti zapadaly jako puzzle. I díky tomu jsem se z toho nezbláznila…., no i když…
Mé okolí si myslelo přesný opak ~ jsi blázen, jsi ezo, jsi v sektě,…

Ať to působila jakkoliv, nebyla jsem nic z toho.
Prostě jsem ve všech těch případech jen zkoušela vydržet a zvládnout vše, co bylo třeba ~ PO SVÉM.
A že se to někomu nelíbilo? V pořádku, ale já si tím potřebovala projít.
Nebo spíše projet na té horské dráze? Která mi dopomohla dost rychle ochutnat všechny ty možnosti,
rozpoložení a sledovat, jak se v nich cítím. A nebo necítím.
K jejímu přibrždění začalo docházet při psaní a tvoření loňské knihy s názvem Kapesnář ~ ,,Víš, co doopravdy chceš?”

A já mám pocit, že teď už chci zase nějakou dobu prostě "jenom ŽÍT, protože MŮŽU... a protože CHCI, jak napsala nedávno jedna z Vás.

,,Každým zjištěním toho, co nechceš, se dostáváš blíže k tomu, co doopravdy chceš.”

A já jsem tak neskutečně vděčná, že jsem prostě i přes strachy zkoušela,
anebo se na něco (se strachem i bez strachu) vykašlala bez ohledu na to, jestli se to (ne)líbilo jiným. 
Ovšem mnoho jsem toho ještě nezkusila a chystám se to napravit. (Neboj mami, zkoušet cigarety, drogy, ani pornoprůmysl v plánu nemám. Nebo?…🤔 Vtípek! 😋Věřím, že pro někoho je i tohle jakási cesta sebepoznání a nasměrování. No, mé kroky míří jinudy.)

Seberozvojové knihy, kurzy, rituály,…, které mají tendenci “pushovat” a hnát mě pořád za něčím dopředu ~ to byla moje “droga”, smysl života a náplň každého dne. Milovala jsem tu “dřinu” a překonávání se.
TEĎ mě unavují, nebaví, obtěžují.

“Celý život na sobě musíš makat.”
Bla bla bla.
Můžu, ale nemusím vůbec nic. V této mé aktuální životní fázi mám (pro sebe) dokonáno. Vystupuji z horské dráhy jménem seberozvoj. Děkuji za vše, co mi ty roky přinesly, protože bez nich bych nebyla tím, kým jsem nyní… Ale teď nechávám sama sebe zase tím životem jít “jen tak”. Pro radost ~ spolu s tím PŘIROZENÝM poznáním a chápáním, které doprovází každého z nás.

Vlastně tak nějak neopouštím seberozvoj, ale spíše ten tlak MUSÍM, který v tom často býval. A taky pocit, že NEJSEM DOST.

Jenže já jako Já ~ jsem dost. Pro sebe ano. Zároveň to ale neznamená, že už není a nikdy nebude co zlepšovat.
To je a bude prostě vždycky. Ale záleží jen na mě ~ na nás z jaké pozice a pocitu se pro to zlepšení (ne)rozhodujeme. Všechno je o volbách. #tobeme

,,Život a sny neuspěcháš.”

PS: Někdy je strašně těžké uchopit do pár odstavců to, co cítím. Ale zkouším to, i když vím, že se to u každého nesetká s plným pochopením.
A je to dobře, protože každý z nás se dobře cítí v jiné fázi toho "všeho a ničeho". :)

Foto: Kristýna Vojtěchová