BLOG, Strana 3

~,,Tak něco řekni!!!” Běží mi hlavou. Ale nejde to. Jsem zkoprnělá a oněmělá. Jako bych ztratila schopnost mluvit. Nemůžu říct ani slovo. Jen ležím v ještě větší křeči, než předtím. Přemýšlím: ,,Tak si to zkus alespoň užít, když už se to teď děje. Stejně se Tě pár měsíců nikdo nedotýkal. Chybí Ti dotyk, intimita. A nedělej, že neee. Pořád mluvíš o tom, jak dáváš sama sobě pozornost a lásku, ale sdílet to i s někým druhým je prostě pořád něco jiného... I přesto, že sis to takhle nepředstavovala....

~Sedáme si naproti sobě. Chytá mě za ruce pro “napojení”. Já automaticky zavírám oči. Pak mi říká, ať si lehnu na záda. Lehám si a opět zavírám oči. Už v tuto chvíli cítím, jak celá tuhnu. Sundává mi šátek a začíná mě jím “hladit” po těle. A já se jen utápím ve svých destruktivních myšlenkách: ,,Ty vole, vždyť mě teď vidí úplně celou nahou, ale jako úplně.” Jsem v křeči. Dýchám a hlavou se mi honí: ,,Hlavně nedělej hysterku. Teprve to začalo a Ty už máš problém. Přitom pro něj je to úplně normál...

~Když pak s kamarádem úsměvně a s nadsázkou sdílím svou zkušenost, že mám chiropraktika, který se víc zajímal o můj spodek, než ve finále o krk a záda, tak mi na to říká: ,,Ty vole, tak to Tě spíš znásilnil.” A já na to: ,,Ale neee, ježíš. Znásilnění vypadá úplně jinak.” ,,Navíc…, alespoň někdo se mě po takové době dotýkal, haha.” Ano, v tu chvíli se opravdu směji. Byť je můj pohled na věc spíše smutný, než vtipný. Ale mě to nedochází. Spousty věcí se snažím v životě brát s nadhledem. Popravdě...

~V následujících řádcích bych ráda popsala svou zkušenost se zneužitím na úrovni intimity a důvěry. Čím dál s psaním jsem, tím víc jsem si vědoma, že to není čtení pro každého. A taky si uvědomuji, že sama sebe otvírám ještě víc, než kdy předtím ~ sobě i druhým. Věřím, že se najdou tací, kteří si můj příběh vyloží po svém, možná se budou na mě dívat skrz prsty. Ať. Pochopím to. Já už vím, proč to dělám. Nikdy v životě jsem nebyla K SOBĚ tak moc upřímná jako při této životní lekci, která mě ješt...

,,Jsi jiná”…, říkají. ,,Už nejsi tak veselá”…říkají. ,,Změnila ses, už mi nemáš, co dát. Nerozumím Ti. Tohle nedávám. Nedá se to číst.” říkají. Tzv. *sbohem* v reálném životě. *Unfollow* v tom virtuálním světě. Jsem jiná, změnila jsem se a přesto jsem to vlastně pořád já. Veselá tolik nejsem ~ teď a tady ~ protože, kdo by byl stále jen veselý, když odešel od svého životního partnera, i když nechtěl, ale cítil, že prostě musí? Kdo by byl stále veselý, když není v kontaktu s některý...

Minulost ~ něco, co už (po)minulo.MinuLOST ~ něco, co už je ztraceno. Z anglického slova “lost” ~ ztratit.Za to přítomnost se řekne v angličtině ~ present. Současně to znamená “dar”. Přítomnost jako dar, jako nová příležitost.Vím, chce to čas.Zapomenout na minulost, nechat ji za sebou, neotáčet se a kráčet vpřed.Často v ní vázneme, protože si zvědomujeme to hezké. Připomínáme si přesně ty chvíle, které nám dělaly radost, naplňovaly nás pocitem spokojenosti... Mezitím co zapomínáme na ...

,,Myslím, že je mi samota souzena.“ Slyšela jsem už párkrát. A teď když to nejednou pronesl člověk, na kterém mi hodně záleží, donutilo mě to, zamyslet se nad jeho myšlenkou. Já si nemyslím, že samota je něčím osudem. Dle mého názoru je samota, stejně jako jakékoliv jiné věci v životě, záležitostí volby. Je to pár let zpět, co se mě jeden chytrý muž zeptal na otázku: ,,Stále brázdíš životem sama?“ ,,Ano, stále.“ odpověděla jsem. Na to mi řekl: ,,Víš, myslím si, že jsme stvořeni k tomu, abych...

Emoční tuk, emoční jezení, záchvatovité přejídání... Tohle jsou pojmy, které jsem neznala v době, kdy mě začaly sužovat.A ráda bych hned na začátek zmínila, že se toto týká jak žen, tak mužů. Mnozí si myslí(me), že když je někdo přibratý, tlustý, obézní, je to hned znamením toho, že na sebe kašle, nestará se o sebe, nemá tendenci se hýbat, či dobře stravovat. Ale o tom to často není. Znám mnoho lidí, kteří se hýbou, zdravě jí, ale kila jim dolů nejdou. Často je tomu spíše naopak. Ačkoliv se t...

(u)PŘÍM(n)OST ~ přímost ~ MOST. Upřímnost je most, který nás spojuje s druhými lidmi. Ale hlavně je to most, který spojuje nás samotné se svým nitrem. Upřímnost sám k sobě. Protože od té se to všechno odvíjí. Již v prosinci jsem psala článek na téma „Upřímnost nade vše.“ Dnes to ale vezmu z jiného úhlu. Víte, jak se říká: ,,Ve víně je pravda?“ Neplatí to jen o víně a všeobecně alkoholu, ale vlastně o čemkoliv, co nějakým způsobem ovlivňuje naši mysl a uvolňuje „zábrany“. Upřímnost. ...

Už jste ji viděli? Tu listinu pravidel a zásad života? Tu, o které se tak často mluví. ,,To bys ale (ne)měl. No to musíš/nesmíš. Takhle teda né/ano. Tohle prostě (ne)můžeš.“ Musíš. Nesmíš. Můžeš. Nemůžeš. Měl bys. Neměl bys. Říká kdo? V poslední době jsem došla k uvědomění, že nikdo a nic nemá právo nám říkat, co je správný a co ne. Vždy jsem zastávala v životě roli té „hodné holčičky“, která poslouchá a dodržuje všechna pravidla. Víte, ty z té listiny pravidel a zásad. A jakým „zklamáním“ p...