BLOG, Strana 4

Už jste ji viděli? Tu listinu pravidel a zásad života? Tu, o které se tak často mluví. ,,To bys ale (ne)měl. No to musíš/nesmíš. Takhle teda né/ano. Tohle prostě (ne)můžeš.“ Musíš. Nesmíš. Můžeš. Nemůžeš. Měl bys. Neměl bys. Říká kdo? V poslední době jsem došla k uvědomění, že nikdo a nic nemá právo nám říkat, co je správný a co ne. Vždy jsem zastávala v životě roli té „hodné holčičky“, která poslouchá a dodržuje všechna pravidla. Víte, ty z té listiny pravidel a zásad. A jakým „zklamáním“ p...

Pocity. City. Ty.Proč jsou v dnešní době tak často opomíjené? Ty i Tvé pocity? Proč jsou tak často potlačované rozumem? Proč se máme stále chovat rozumně? ,,Je a bude to tak lepší…“ slýchám. Ono je to hlavně jednodušší. Je jednodušší udělat to, co se nám i našemu okolí jeví jako správné.Protože rozebrat své pocity a sebe, chce odvahu. A ještě větší odvahu chce, ty pocity poslechnout a následovat. Často to totiž znamená otevřít se něčemu, co neznáme. Něčemu, co nám nahání husí kůži při pomyš...

Jak poznáš, že máš správný životní tempo? Tím správným myslím to TVOJE tempo. Ne jeho. Ne její. Jejich. Ne to, který ti vnucuje okolí. TVOJE! Snažíš se ho najít, ale moc to nejde. Buď seš moc rychlá anebo moc pomalá.  Ani jedno Ti dlouhodobě nedělá dobře, to už víš. Cesta bude někde mezi. A taky teda nebude pořád stejná, protože jsi prostě ŽENA! Jednou HAJP a jednou SLOU, to už taky víš. Nejvíc Tě ale děsí pocit, že Tě nikdo nepochopí. Že Tě nebudou chtít chápat. Protože jsi chaot...

Strach......ten, který nás občas nutí dělat a říkat věci, které vlastně nechceme.Ale nemůžeme si pomoct.Proč?Je to něco hluboko uvnitř nás.Ten, sužující pocit, který nás pohlcuje svou temnotou od hlavy až k patě.Ale nechceme si ho připouštět.Je to něco, co nás nahlodává.Něco, co nám nedá spát.Zažitá událost, situace, zkušenost...Něco, co už nechceme opakovat.A vždy, když se děje to ono, co nám to připomene..., lekneme se.Paralyzuje to každou buňku našeho těla a na svou obranu pak děláme všechno ...

Jak si dovolit lásku? Pustit k sobě TO ONO? Toho pravýho partnera. Proč to do teď nešlo? Nebyli k dostání? Nepotkala jsi je? Nebo jen neviděla? Asi neviděla. Ale proč? Klapky na očích se tomu říká. Nebo spíše na SRDCI? To bude přesnější. Bála ses. Moc ses bála. Se otevřít. Odhalit se před někým. Do naha. Zranitelná bys byla. Jako tenkrát, když jsi byla malá holka...pamatuješ? Smáli se ti. Asi proto ses zařekla, že to už nedopustíš. Jim to NEODPUSTÍŠ? To na TVÝM srdci je ale b...

Ne nadarmo se omílá fráze: ,,Protiklady se přitahují.”Je na tom totiž hodně pravdy.A netýká se to jen magnetů a jejich opačných polarit. Týká se to nás a našich vztahů. Nejen těch partnerských. Ovšem nic se nemá přehánět.Všeho totiž moc škodí. Pokud totiž vidíme jen ty rozdíly a vlastně nenacházím nic v čem bychom se protli, nic na čem bychom se shodli... Dříve či později nám do života vklouzne někdo kompatibilnější. Někdo, kdo bude “jiný”, ale možná ne tak moc?Někdo, kdo nám bude “podobně...

Přeji si, abys pustil to, co máš v hlavě. To všechno, co tam někde hluboko v koutku na Tebe tlačí. Vím, že to tam je.Já už to pouštím ~ Tebe, nás, všechno.Je mi líp každým dnem a chci, aby i Tobě bylo.Nic mi nedlužíš ~ žádné vysvětlení, žádnou odpověď...Na nic (už) nečekám. Jdu dál.Děkuji za vše, co jsme si (pře)dali.To dobré i to méně dobré.Odpouštím Tobě. Odpouštím sobě.Byla to tvrdá škola, ale potřebovali jsme to oba, jinak by se to nedělo. ,,Proč jsme to dopustili? Proč jsme se oba tak z...

Jdeme si naproti?Jde mi naproti?Jdu mu/jí já naproti?Otázky, které si kladu dnes a denně..Proč je to tak důležité ?Pro mě snad nejdůležitější ukazatel toho, že je to TO ONO. Ten pravý vztah. Ať už kamarádský nebo partnerský. Proč? Jak jinak poznat, že mu/jí na mě záleží? Že doopravdy chce mě, chce se mnou vyjít, ne jen “zvítězit v debatě” nebo mít prostě navrch. Když totiž navzájem děláme kroky k sobě, NEMŮŽEME se MINOUT.Nikdy. A je úplně jedno, jak moc jsme rozdílní. Stačí CHTÍT.Jak ...

..., ale co když je to jen fráze?Prázdná fráze, na které není ani kousek pravdy? Když ji totiž dostaneme, tak to ve finále ubližuje nám, i tomu, kdo ji sděluje. Protože na základě té upřímnosti často “odcházíme” a ztrácíme.Je to velké sousto, říkat a slyšet věci, které se nám nelíbí.Ne vždy to umíme přijímat.Upřímnost. Co to vlastně je?Je to otevřené sdílení (nejen) aktuálních pocitů a vnímání.Pocitů, které nejsou vždy pozitivní a příjemné.To je upřímnost. Přímost, která někd...

Au. Bolí to. Tak moc to bolí. ,,Největší bolest v mém životě ~ tohle teď a tady!” …říkáme si vždy, když se někoho ve svém životě vzdáváme… Když nás někdo opouští… Když toho někoho musíme nechat (ode)jít.Později nám přijde do cesty někdo nový..., někdo, kdo tu bolest uzdraví. A později tu samou bolest znovu způsobí.Odchází.Jeden by řekl, že už bychom si měli po 27. zvyknout. Jenže člověk si nezvykne ani po 130. Vždycky to bude bolet. Vždycky to budeme prožívat jako “poprvé”. Protože ono j...